Nejdřív prožíval zmar a zatracení, pak se ovšem plzeňský Procházka v Lužnikách vznášel v extázi

Cítil se hrozně. Neproměnil penaltu, odmítl v předposledním díle fotbalové Ligy mistrů v konfrontaci s moskevským CSKA vyrovnání a v tu chvíli by se slovenský legionář v plzeňském dresu nejraději propadl až pod zem. Zaplavil ho zmar mísící se se zatracením. „Měl jsem pocit, že jsem podrazil mužstvo,“ netajil Roman Procházka, že mu bylo moc a moc bídně, když tváří v tvář Akinfejevovi selhal.

„Vůbec jsem nemyslel na to, že ruský gólman tady při penaltách během mistrovství světa čaroval," vůbec nenapadlo před exekucí pokutového kopu Procházku, že v šampionátovém osmifinále právě gólman CSKA mezi tyčemi sborné Akinfejev přivedl španělské hvězdy do stavu zoufalství.

Však ho také ruští fanoušci zvěčňovali na ikonách jako svatého Igora, ba dokonce i sochu mu chtěli postavit, když při rozstřelu zařídil postup domácího mužstva do čtvrtfinále. Proto žádný div, že i na Procházku vyzrál a jeho střelu zlikvidoval.

„Asi to bylo i proto, že jsme se s Patrikem Hrošovským dohadovali, kdo se penalty ujme. Trochu mi to rozhodilo," přiznával plzeňský exekutor, že nejistotu cítil.

„Střílel jsem ale špatně, v tom to bylo. Původně jsem chtěl pálit doprostřed brány, ale pak jsem se lekl, že Akinfejev zůstane stát. Hruška to při penaltě nařízené proti nám také udělal, a i proto jsem úmysl na poslední chvíli změnil," nehledal Procházka omluvu pro své selhání.

„Však to také bylo na mém výkonu až do přestávky patrné. Stane se to i velkým hráčům, jenže já jsem hrozně emociální fotbalista a hodně jsem to prožíval. Ale v kabině mě chalani utěšili a povzbudili."

Záhy po změně stran Procházka své selhání odčinil, neboť dokázal vyrovnat. „Neskutečné, jak já byl v tu chvíli rád. Ani nevím, zda mi ke gólu pomohla i soupeřova teč, protože jsem uklouzl, balón vůbec neviděl a ani jsem nevěděl, že je to gól. Až teprve když se ke mně seběhli spoluhráči. Hrozně se mi ulevilo," byl Procházka doslova u vytržení.

Po závěrečném hvizdu v ještě větším. Vždyť jeho Plzeň v Lužnikách vyhrála i navzdory tomu, že neproměnil penaltu. „A já k tomu přispěl gólem. Nejdůležitějším, který jsem v životě vstřelil, protože jsem ho dal v Lize mistrů. A kdo ví, zda se mi to ještě někdy povede. Však jsem po skončení střetnutí nevěděl, zda se mám smát nebo plakat," rozplýval se nad výhrou a reálnou nadějí, že Plzeň skončí ve skupině tří a na jaře si zahraje Evropskou ligu.

„Máme vše ve vlastních rukou, což je důležité. Budeme fandit Realu a sami zkusíme něco uhrát v posledním zápase s AS Řím," pustil se do propočtů, jaké varianty mohou nastat a co Viktorii všechno za panující konstelace nahrává.

„Vždycky mě fascinovalo, jak Plzeň dokáže zvládnout velké zápasy, a teď jsem byl toho sám aktérem. Je to o obrovských zkušenostech z velkých zápasů, které odehrála, a teď je zúročuje. Samo sebou, je to i o štěstí, které jsme v Moskvě měli, stejně jako o výborném výkonu brankáře Hrušky, který nás zase podržel. Ale náhoda to as nebude," rozplýval se Procházka, který si od zatracení prošel k extázi.