Hlavní obsah

Nejdřív prožíval zmar a zatracení, pak se ovšem plzeňský Procházka v Lužnikách vznášel v extázi

zp (Moskva)Sport.cz

Cítil se hrozně. Neproměnil penaltu, odmítl v předposledním díle fotbalové Ligy mistrů v konfrontaci s moskevským CSKA vyrovnání a v tu chvíli by se slovenský legionář v plzeňském dresu nejraději propadl až pod zem. Zaplavil ho zmar mísící se se zatracením. „Měl jsem pocit, že jsem podrazil mužstvo,“ netajil Roman Procházka, že mu bylo moc a moc bídně, když tváří v tvář Akinfejevovi selhal.

Foto: Pavel Golovkin, ČTK/AP

Neúspěšný plzeňský penaltový exekutor Roman Procházka během utkání Ligy mistrů na hřišti CSKA Moskva.

Článek
Fotogalerie

„Vůbec jsem nemyslel na to, že ruský gólman tady při penaltách během mistrovství světa čaroval," vůbec nenapadlo před exekucí pokutového kopu Procházku, že v šampionátovém osmifinále právě gólman CSKA mezi tyčemi sborné Akinfejev přivedl španělské hvězdy do stavu zoufalství.

Však ho také ruští fanoušci zvěčňovali na ikonách jako svatého Igora, ba dokonce i sochu mu chtěli postavit, když při rozstřelu zařídil postup domácího mužstva do čtvrtfinále. Proto žádný div, že i na Procházku vyzrál a jeho střelu zlikvidoval.

„Asi to bylo i proto, že jsme se s Patrikem Hrošovským dohadovali, kdo se penalty ujme. Trochu mi to rozhodilo," přiznával plzeňský exekutor, že nejistotu cítil.

„Střílel jsem ale špatně, v tom to bylo. Původně jsem chtěl pálit doprostřed brány, ale pak jsem se lekl, že Akinfejev zůstane stát. Hruška to při penaltě nařízené proti nám také udělal, a i proto jsem úmysl na poslední chvíli změnil," nehledal Procházka omluvu pro své selhání.

„Však to také bylo na mém výkonu až do přestávky patrné. Stane se to i velkým hráčům, jenže já jsem hrozně emociální fotbalista a hodně jsem to prožíval. Ale v kabině mě chalani utěšili a povzbudili."

Záhy po změně stran Procházka své selhání odčinil, neboť dokázal vyrovnat. „Neskutečné, jak já byl v tu chvíli rád. Ani nevím, zda mi ke gólu pomohla i soupeřova teč, protože jsem uklouzl, balón vůbec neviděl a ani jsem nevěděl, že je to gól. Až teprve když se ke mně seběhli spoluhráči. Hrozně se mi ulevilo," byl Procházka doslova u vytržení.

Po závěrečném hvizdu v ještě větším. Vždyť jeho Plzeň v Lužnikách vyhrála i navzdory tomu, že neproměnil penaltu. „A já k tomu přispěl gólem. Nejdůležitějším, který jsem v životě vstřelil, protože jsem ho dal v Lize mistrů. A kdo ví, zda se mi to ještě někdy povede. Však jsem po skončení střetnutí nevěděl, zda se mám smát nebo plakat," rozplýval se nad výhrou a reálnou nadějí, že Plzeň skončí ve skupině tří a na jaře si zahraje Evropskou ligu.

„Máme vše ve vlastních rukou, což je důležité. Budeme fandit Realu a sami zkusíme něco uhrát v posledním zápase s AS Řím," pustil se do propočtů, jaké varianty mohou nastat a co Viktorii všechno za panující konstelace nahrává.

„Vždycky mě fascinovalo, jak Plzeň dokáže zvládnout velké zápasy, a teď jsem byl toho sám aktérem. Je to o obrovských zkušenostech z velkých zápasů, které odehrála, a teď je zúročuje. Samo sebou, je to i o štěstí, které jsme v Moskvě měli, stejně jako o výborném výkonu brankáře Hrušky, který nás zase podržel. Ale náhoda to as nebude," rozplýval se Procházka, který si od zatracení prošel k extázi.

Reklama

Související témata: