Článek
Liverpool Katalánce smetl. Suverénně, bez slitování, zaslouženě.
„S Anfieldem v zády to může dokázat," věštil už před odvetou José Mourinho, že ani tříbrankové aktivum z Camp Nou Messimu a spol. postup negarantuje.
„Sám jsem to zažil, i když si dodnes nejsem jistý, zda míč vystřelený Luisem Garciou tehdy překročil plným objemem brankovou čáru," připomínal odvetné semifinále Ligy mistrů před čtrnácti lety, kdy jeho Chelsea padla na Anfieldu a Reds poté Champions League vyhráli.
Také po senzačním obratu. V tureckém Istanbulu prohrávali s AC Milán už 0:3, ale po změně stran manko smazali, a když v penaltovém rozstřelu proměnil Vladimír Šmicer ve čtvrté sérii svůj pokus, měli navrch oni.
Reds. Nezlomní, žádný zápas nevzdávající, bojující až do konce. Zvláště, když nejdou do žádné bitvy sami, neboť mají Anfield za zády.
„Varoval jsem spoluhráče. Připomínal jim, že už první zápas se hrál v takovém tempu, jaké chtěl a diktoval Liverpool. I oni věděli, jak jsme byli navzdory vítězství všichni vyčerpaní a že znovu v takovém tempu hrát nemůžeme. Přesto se stalo znovu to samé," lakonicky glosoval barcelonský kolaps zázračný Lionel Messi.
Tedy, zázračný doma, protože v odvetě na Anfieldu zbyl i z něho jen stín.
„Už v Barceloně jsme hráli velice dobře, takže jsme nemuseli na naší hře nic moc měnit. Museli jsme být koncentrovaní, ale museli jsme být také drzí, protože to je proti možná nejlepšímu mužstvu světa nutnost," netajil kouč Liverpoolu Jürgen Klopp, že už viděl v životě spoustu zápasů, ale na žádný podobný si vzpomenout nemůže.
„Předvídatelné věci totiž brání Barcelona dobře. Musíte být proto nepředvídatelní," s úsměvem a gustem připomněl čtvrtý gól Origiho po rohovém kopu Alexander-Arnolda, kterému soupeřovi hráči jen přihlíželi a jenž rozhodl o postupu Liverpoolu do finále.
Druhému během dvou sezon. A to přesto, že se Reds museli obejít bez zraněného Salaha, Firmina, Keity, Lallany...
„Vyhrát nad Barcelonou je obtížné. Ale vyhrát nad ní s nulou? To je prostě neuvěřitelné. Samozřejmě že na světě jsou mnohem důležitější věci, ale atmosféra emocí vytvářená fotbalem je a zůstane zvláštní. Třeba vidět Jamese Milnera, jak brečí na hřišti. Třeba sledovat směs potenciálu, který v sobě moji hráči mají, a neuvěřitelného srdce, jež do zápasu dali. Třeba podat důkaz, že ve fotbale je možné úplně všechno," skládal Klopp svým svěřencům jednu poklonu za druhou.
Aby ne, když se na Anfieldu postarali o senzaci, v níž nevěřil pomalu nikdo. Tedy až na Mourinha, který ji předpověděl, Messiho, jenž ji tušil a hráče Liverpoolu, kteří v ni věřili.