Dědo, už nespíme na podlaze, v bytě nejsou žádné krysy! Klenot Interu Lukaku měl těžké dětství

Jedny žene na vrchol touha po slávě a trofejích, jiné zase peníze. Lukaku patří do druhé skupiny. Nehnal ho však chtíč po drahých autech, luxusních domech nebo jachtách, nýbrž prostý pud sebezáchovy. Jeho silný životní příběh, se kterým se svěřil severu theplayerstribune.com, všechno vysvětluje...

„Bylo mi šest, vrátil jsem se ze školy domů na oběd. Dodnes mám před očima mámu, jak stojí před lednicí, ve tváři má rezignovaný výraz. Každý den mi servírovala chléb a mléko, tentokrát ho s něčím míchala. Usmála se, jako by bylo všechno v pohodě. Jenže já poznal, co se děje. Mléko zředila vodou. Neměli jsme dost peněz, abychom vydrželi celý týden. Byli jsme chudí, zároveň i zlomení," popisoval Lukaku.

Jeho otec býval profesionálním fotbalistou, tehdy už měl ale po kariéře. Rodina živořila. Než dokázali sehnat peníze, několik týdnů byli Lukakovi bez elektřiny. „Máma zahřála konvici na sporáku, poléval jsem se ve sprše šálkem s teplou vodou. Byly i časy, kdy kupovala chléb na dluh. To jsme ještě bojovali. Ale jak míchala tu vodu s mlékem, uvědomil jsem si, že je to dno," podotkl 26letý útočník.

Když za několik dnů dorazil ze školy, našel matku v slzách. Psychicky byl dole, se šestiletým klukem taková scéna pochopiteně otřáse. Něco uvnitř ho však vyburcovalo. „Mami, to se změní! Uvidíš. Jednou budu hrát fotbal za Anderlecht, postarám se o vás. Budete se mít dobře," pověděl malý Romelo své matce.

Na slibu začal záhy pracovat. V Lierse, kam ho otec přihlásil. Ve dvanácti nastřílel za sezonu v 34 zápasech 76 gólů. V otcových kopačkách, do kterých dorostl. Samou radostí zatelefonoval dědečkovi, který zůstal v Kongu. „Dědo, dal jsem skoro osmdesát gólů, sledují mě velké kluby, chlubil jsem se. Jenže děda, který jindy hltal každé moje slovo o fotbale, byl tentokrát divný. Řekl mi jen, Rome, skvělý. Ale můžeš mi udělat laskavost? Postaráš se o moji dceru, prosím? Slib mi to. O pět dní později zemřel," popisoval Lukaku.

Střih. Za čtyři roky, v 16 letech, podepsal profesionální smlouvu s Anderlechtem. Krátce poté byl nominovaný k ligovému zápas se Standardem Lutych. V 63. minutě ho kouč poslal do hry. „Byl jsem v sedmém nebi. Splnil jsem svůj slib matce a dědovi. To byl okamžik, kdy jsem věděl, že budeme O.K.," vyprávěl Lukaku.

Cestou nahoru však musel skousnout spousty příkoří ze strany rodičů jeho spoluhráčů. Tím, jak jejich ratolesti výkonnostně převyšoval, jim byl trnem v oku. Několikrát na něj dokonce uhodili s dotazem na původ a datum narození. „Byl jsem proti nim sám, musel jsem se jim postavit. Z tašky jsem vyndal svoje I.D. a všem ho ukázal. Vařila se ve mně krev. Ale ustál jsem to, teď se jim můžu smát," pronesl Lukaku, který by dal cokoli za to, kdyby se mohl pochlubit dědečkovi, jak se jeho rodině nyní vede.

„Přál bych si, aby viděl život, který teď máme. Abych s ním mohl ještě jednou telefonovat a mohl bych říct: Dědo, tvoje dcera je v pořádku. V bytě už nejsou žádné krysy. Už nespíme na podlaze. Už žádný stres, teď jsme v pohodě."