Článek
Dokonce i dvacítka fanoušků, která se s českým mistrem do Běloruska vydala, celnicí bez problémů prošla. Hráči také, to se ví.
„Věděli jsme o všem, co nás čeká. Tentokrát byly sice přípravy náročnější, než před cestou do Itálie či Španělska, ale žádný problém nenastal. Přece jen jde o Ligu mistrů,“ oddechl si nakonec i plzeňský tiskový mluvčí Pavel Pilár mající podstatnou část organizace na bedrech, když výprava nasedla do autobusu a zamířila do hotelu.
Bakoše Minsk zaskočil. Příjemně
Samozřejmě nadmíru zvědavá, jak vůbec takový Minsk vypadá a co ji v Bělorusku čeká. „Bez obav, o všechno je a bude postaráno,“ rozséval kolem sebe klid, pohodu a dobrou náladu Pilár.
„Docela jsem překvapený, jak pěkným městem Minsk je,“ netajil Marek Bakoš, jak je běloruským hlavním městem zaskočený, když vystupoval z autobusu před hotelem Evropa, kde plzeňská výprava rozbila na dva dny svůj tábor.
Plzeňský útočník Marek Bakoš děkuje divákům po remíze 1:1 s Borisovem.foto: Právo/Milan Malíček
„Já tedy prvními dojmy sloužit nemohu, protože jsem zatím na pevné zemi nestál. Zatím jsem jen vysedával v letadle, autobuse a polehával na pokoji, takže jsem nic nestihl,“ krčil rameny plzeňský kapitán Pavel Horváth, když v uplakaném podvečeru dorazil s ostatními na trénink na stadión Dinama.
Velký, mohutný, stejný, jako bývaly všechny sportovní chrámy v někdejším Sovětském svazu.
Šatny a reminiscence na Jerevan
„Až jsem se zarazil, když jsme přišli do šaten. Měl jsem pocit, že jsme v kabinách v arménském Jerevanu, kde jsme putování za vysněnou Ligou mistrů začínali. Obdobné řešení, dokonce i obklady stěn jsou tady stejné,“ kroutil nevěřícně hlavou slovenský útočník v plzeňských službách Marek Bakoš, když se konečně spletí chodeb a chodbiček dostal na hřiště.
„A ten plac je vlastně také stejný. Okolo dokonce tartanová dráha, jakou jsme mívali před rekonstrukcí stadiónu u nás v Plzni, takže s prostorovou orientací nebude sebemenší problém. Neodvykli jsme si. Vlastně budeme hrát doma, i když v ochozech bude na rozdíl od Milána a Barcelony tentokrát jen dvacet našich fanoušků,“ povšiml si největších plzeňských nadšenců, kteří za mužstvem dorazili až do Minsku. Trénink si nenechali ujít, i když museli přihlížet jen přes železné mříže, neboť přísná milice je na tribuny nepustila. Neměli akreditace ani potřebný „propusk“...
Jejich hlasitý pokřik však přesto až na plochu doletěl a možná přiměl Bakoše k dalším reminiscencím na postsovětský Jerevan. „Vyhráli jsme tam čtyři nula, já dal první kvalifikační gól, v odvetě jsem přidal další, takže by nebylo vůbec špatné si tady všechno zreprízovat. Já i mančaft,“ trochu se zasnil před středečním duelem s Borisovem.
