Článek
Kvalifikací o Ligu mistrů jste kráčeli suverénně, při premiérovém vystoupení na scéně Champions League uhráli pět bodů, takže musíte být na svůj tým patřičně pyšný...
Bodů mohlo být dokonce víc, i když jsme jich samozřejmě mohli získat i méně. Pyšný jsem ale hlavně na to, že jsme českému fotbalu dokázali, že i takové mužstvo, jako je Plzeň, může postoupit do Ligy mistrů. A v ní se neztratit, uhrát pět bodů, které jsme po rozlosování skupiny plánovali a postoupit do jarního pokračování v Evropské lize.
Takže myslíte, že posloužíte jako inspiromat pro ostatní české kluby?
Proč ne? Sparta má podobné pohárové ambice samozřejmě rok co rok, ale pro ostatní kluby za příklad sloužit můžeme. Pro Liberec, Jablonec, Mladou Boleslav, Teplice... Jde jen o to, aby se rozhodly, jakou cestou půjdou a jak chtějí třeba i peníze, kolem nichž se samo sebou všechno točí, vydělávat.
Plzeňský trenér Pavel Vrba před zápasem Ligy mistrů.foto: Právo/jan handrejch
Vy jste do plzeňské pokladny přinesl za postup do Champions League a pět získaných bodů jen na prémiích a bonusech neskutečných 280 miliónů korun. Narážíte na tuto cestu?
Pochopitelně. Jde jen o to zvážit a rozhodnout se, zda není lepší dosáhnout sportovního úspěchu, než prodávat každý rok dva tři fotbalisty někam do patnáctého, šestnáctého celku turecké ligy, přicházet tím o kvalitu a pouze zalepovat díry. My jsme jim cestu trochu ukázali.
Můžete jim ji ukazovat ale dál, protože na evropské pohárové scéně budete na jaře pokračovat...
Však to byl náš cíl. Celý podzim opakuji, že zkušenosti získané v Lize mistrů jsou pro hráče k nezaplacení a že je posunuly výkonnostně výrazně dál. V klubu, stejně jako v reprezentaci, nám ale musí jít o to, abychom je teď uplatňovali v dalších zápasech, a abychom se z domácí soutěže dostávali na evropskou pohárovou scénu rok co rok. Jinak by nebyly k ničemu a rychle bychom o ně přišli.
Nejen získané zkušenosti a přestup z Champions League do Evropské ligy, ale i obrovská fotbalová euforie panující v Plzni by vám k tomu měla dopomoci.
Připadám si jako ve snu, když si vzpomenu na chvíle, kdy jsem do Plzně přišel a porovnávám je se současností. Nový stadión, na němž si na jaře zahrajeme Evropskou ligu, zmiňovaná fotbalová euforie, rostoucí nároky plzeňských fanoušků, to vše mě utvrzuje v přesvědčení, že kroky, které děláme, jsou správné.
Za dsvou rychlých úderů na začátku druhé půle byl i trenér Pavel Vrba v šoku.foto: ČTK/Michal Kamaryt
Ona euforie byla patrná i při loučení s Ligou mistrů v pražském Edenu. Co na vás zapůsobilo víc – dvacet tisíc diváků, kteří povstali a zazpívali vám gratulaci k osmačtyřicátým narozeninám, nebo vyrovnávací branka v nastaveném čase, kterou jste milánského giganta obrali o body?
Asi už nikdy nezažiju, aby mně přálo dvacet tisíc lidí, přesto přiznám, že jsem byl víc dojatý z vyrovnávacího gólu a remízy.
Věřil jste v ní, když jste na začátku druhé půle dvakrát v rychlém sledu inkasovali a mužstvo bylo úplně grogy?
Vypadalo to skutečně na osudové chyby. Zvláště, když jsme pokazili první poločas, kdy jsme AC Milán k ničemu nepustili, ale nedokázali využít šance, které jsme měli.
A navíc přišli o Jiráčka, jenž je v současnosti motorem vašeho týmu!
Ztráta to byla samozřejmě citelná, ale Darida má schopnosti k tomu, aby jednou Jiráčka anebo třeba Horvátha nahradil. Však také o něm celý podzim mluvím jako o Horváthově nástupci. Je ale samozřejmě mladý a potřebuje odehrát ještě mnoho podobných zápasů.
Tři osudové minuty hned po přestávce musely být po víc než slibné první půli hotovým šokem. Pro mančaft i pro vás!
Doplatili jsme na nekoncentrovanost a slabý důraz stoperů.
Stoperů? Vždyť obě minely, po nichž padly góly, vyrobil Čišovský, který fatálními kiksy v posledních dnech a týdnech doslova proslul. Vyhořel v Příbrami, chyboval v domácím duelu s Bohemians, o jeho úletech v Lize mistrů nemluvě. Neuvažoval jste o tom, že vsadíte na stoperskou dvojici Bystroň – Ševinský, která se osvědčila v předchozím vítězném utkání proti Borisovu?
Uznávám, Marian nebyl v poslední době v defenzivě stoprocentní, a proto jsem o zmiňované variantě přemýšlel. Nakonec jsem mu dal přednost vzhledem k jeho rychlostním schopnostem, které měly v konfrontaci s italským mužstvem hrát roli.
Čišovský chyby odčinil alespoň zčásti tím, že v hektickém závěru asistoval u vyrovnávací branky a tím si řekl o odpuštění...
Bystroňův gól nic neřešil, prohra 1:2 pro nás nic neznamenala, takže jsme hráli vabank a dopředu se vysunuli i oba stopeři. Dokonce i brankář Čech chodil při standardních situacích do soupeřovy šestnáctky. Sázka na riziko se nakonec vyplatila a byl jsem samozřejmě strašně rád, že jsme remízu uhráli a Evropskou ligu si vybojovali sami. Alespoň neuslyšíme, že jsme se do ní dostali za přispění druhých.
Barcelona vám ale i tak určitě dávala klid v průběhu celého střetnutí...
O půli jsem mrknul na výsledek a viděl, že Barcelona vede nad Borisovem 1:0, v průběhu druhé půle dostal informaci, že přidala další góly. Ale my si chtěli opravdu uhrát postup sami a jsem strašně rád, že jsme to dokázali. Remíza s AC Milán je obrovským povzbuzením do další práce.
A do pokračování v Evropské lize určitě také. S jakými ambicemi do ní na jaře vstoupíte?
Jako vždy – jen s těmi nejvyššími.
