Článek
„Je jasné, že s výsledkem spokojení nejsme. Nejdůležitější teď ale je náš vývoj,“ pronesl španělský trenér národního mužstva.
A zajisté má pravdu.
I kvůli změně herního projevu ho ostatně pánové z vedení FAČR k reprezentaci přivedli. A hned při premiéře bylo patrné, že nový kouč nechce jen vyměnit pár jmen na soupisce a pokračovat ve starých kolejích.
Každá změna ale bolí. A pokud se vydáte úplně jiným směrem, zákonitě přijdou chyby. Proti Chorvatům jich bylo dost.
Už úvodní minuty každopádně ukázaly, že se nebude konat bezhlavé práskání míče směrem dopředu. Kombinace začínala už od gólmana Lukáše Horníčka, obránci se nebáli hrát pod tlakem a Češi se snažili dostávat na útočnou polovinu po zemi.
Někdy úspěšně. Jindy vůbec.
Několikrát nabídli Chorvatům po nepřesné přihrávce či špatném rozhodnutí zajímavou příležitost. Jenže přesně takovou daň musí tým při podobné změně nějaký čas platit.
A především ve druhé půli začaly nové myšlenky přinášet ovoce.
Češi hráli odvážněji, rychleji a najednou dokázali Chorvaty dostávat pod tlak. Výborně se prezentoval Adam Hložek, který připravil vyrovnávací gól Adama Karabce a měl prsty i v později odvolané trefě Matěje Radosty. Velmi dobře působila stoperská dvojice Štěpán Chaloupek a Robin Hranáč a další plusový bod si připsal Lukáš Horníček, jenž si hlasitě řekl o pokračování mezi třemi tyčemi.
Jistě, chyb se najde dost.
Vladimír Coufal jako kapitán nepůsobil příliš jistě. Karabec před prvním gólem Chorvatů lacino ztratil míč. Debutující Jiří Sláma zase dlouho vypadal, jako by měl za národní tým odehráno několik desítek zápasů, než při vítězné brance soupeře nezvládl důležitý souboj.
Jenže tohle jsou chyby jednotlivců. Daleko důležitější je, že celé mužstvo přijalo trenérovu myšlenku. Hráči se nebáli kombinovat, nezalezli po inkasované brance, a když něco pokazili, zkusili stejnou věc znovu.
Právě tohle české reprezentaci v posledních letech často chybělo.
Jedno malé rýpnutí si ale první zahraniční trenér v historii českého nároďáku zaslouží.
Denia během několika dnů dokázal mužstvu vštípit poměrně jasnou herní představu. Z hráčů je navíc cítit, že novému směru věří. O to zvláštněji působí, že samotný trenér zatím místy vyvolává dojem, že ještě úplně neví, koho přesně má v rukou.
Nejlepším příkladem je Adam Karabec.
Sparťanský playmaker nastoupil na levém kraji ofenzivní trojice. Jenže právě na Letné v posledních týdnech ukazuje, že nejnebezpečnější je ideálně z pozice desítky. Tam má hru před sebou, může si chodit pro míč a rozdávat přihrávky. Nalepený u lajny o velkou část svých předností přichází.
Paradoxně právě Karabec sice vstřelil jediný český gól, zároveň však jeho chyba odstartovala akci, po níž Luka Modrič otevřel skóre.
Ještě větší rozpaky pak budí Deniova vyjádření. U Karabce na tiskové konferenci zmiňoval, že je zvyklý nastupovat napravo v defenzivě či útoku. Už při nominační tiskové konferenci si zase spletl Michala Sáčka s Romanem Mackem.
Jazyková bariéra? Nervozita? Neznalost prostředí?
Doufejme, že jen něco z toho.
Denia je v Česku krátce a na detailní poznání hráčů má právo potřebovat čas. Ostatně právě Liga národů proti Chorvatsku, Anglii a Španělsku může být ideálním prostorem k tomu, aby zjistil, co přesně má k dispozici před daleko důležitější kvalifikací o mistrovství Evropy.
Po prvním zápase lze každopádně říct jedno.
Směr vypadá správně. Teď už jen aby nový kouč co nejrychleji poznal, kdo po něm má kráčet a v jaké roli.
