Článek
Před odvetou jste unisono prohlašovali, že na bezgólovou remízu postačující k postupu nemyslíte, protože bránit takovýto výsledek ani neumíte. Proč jste se tedy k této taktice uchýlili?
My nechtěli hrát na nula nula, šlo nám o to, abychom nedostali gól. To bylo to hlavní.
V předchozích kvalifikačních zápasech vám šlo ale přece především o to, abyste ho sami vstřelili...
To jsme chtěli a pár náznaků měli. Aidin Mahmutovič třeba trefil břevno. Nula vzadu však byla důležitější a také jsme ji sedmdesát minut drželi.
Jenže jen sedmdesát. Pak přišly dva údery Zahaviho a byl konec se všemi nadějemi.
Sedmdesát minut jsme Maccabi do ničeho nepustili, ale pak jsme vyrobili nešťastnou penaltu, kterou Zahavi chladnokrevně proměnil.
A v tu ránu na vás padl strach, že týden staré vítězství v Tel Avivu na postup stačit nemusí, což se vzápětí při druhé Zahaviho trefě potvrdilo.
Uvědomovali jsme si, o co hrajeme, a toto vědomí na nás asi zanechalo stopy. Nakopávali jsme balóny namísto toho, abychom kombinovali po zemi, takže jsme se těžko mohli dostat do hry. Navíc přišla další chyba při druhé inkasované brance. Po centru ze strany jsme byli v šestnáctce v podstatě tři na jednoho a Zahavi nám přesto dal gól. V ten moment bylo po zápase.
Na kvalifikační scéně Ligy mistrů jste skončili, takže vám jako náplast na zklamání zbývá kvalifikace o Evropskou ligu. Může vás po prožitém zklamání motivovat? Bude opravdu tou pravou náplastí?
To nevím, ale budeme se snažit ze všech sil, abychom se do ní dostali. Nejdříve si samozřejmě rozebereme, co jsme proti Maccabi udělali špatně, na chyby se určitě podíváme na videu, své si řekne i trenér. Teď ale musíme koukat dopředu. Z Ligy mistrů jsme venku a už s tím nic neuděláme.
