Ronaldova trefa z ofsajdu poslala Bayern z kola ven, s Realem postupuje i Atlético

Mohlo to být pro Ramose jubileum snů. A nakonec skutečně bylo, i když právě díky němu měl k postupu blízko mnichovský Bayern.

Stý zápas, k němuž Ramos v Lize mistrů nastoupil, a po necelé půlhodině rána jako z děla, kterou Neuera překonal. Radost z ní však neměl, protože Boateng na čáře balón vykopl. Po padesáti minutách se chytal Ramos za hlavu zase. Místo aby před Navasovou bránou odkopl balón do bezpečí, poslal ho do vlastní sítě. Na čáře nebyl nikdo, kdo by ho vykopl!

Pro Real rána do vazu, neboť díky čistokrevnému vlastenci vedl Bayern dvanáct minut před koncem řádné hrací doby 2:1 a stav čtvrtfinálové partie tak byl srovnán. Po první půli, kdy se německý mistr po úvodním náporu utápěl ve zdlouhavé a statické kombinaci, scházel mu pohyb, zrychlení, důraz i moment překvapení, nedostával se k odraženým míčům, dost překvapivě.

Po průběhu druhého poločasu už nikoli, neboť hosté ožili a během tří minut mohli rozhodnout. Šli do vedení z penalty, kterou zařídil Robben a proměnil Lewandowski, ale u jedné trefy zůstat nemuselo. Po Robbenově hlavičce si ovšem zahrál na čáře na spasitele Marcelo, Vidal pak ve vyložené šanci přestřelil.

Ronaldův vyrovnávací gól měl vrátit Realu klid, jenže vlastenec Ramose Bílému baletu situaci zkomplikoval. Bayernu zase vyloučení Vidala sedm minut poté, neboť stejně jako v prvním čtvrtfinále dohrával německý mistr jen v deseti.

Odvetu však dovedl do prodloužení, kterou nakonec rozhodla další sporná situace, kterou letošní ročník Ligy mistrů zažil. Ronaldo se v 105. minutě ocitl po přihrávce Ramose v ofsajdovém postavení, přesto vypálil a Neuera překonal. A proto maďarští sudí ofsajd nepostřehl, mohli slavit Ramos, Ronaldo a Real s ním.

Zvláště, když Ronaldo vzápětí završil hattrrick a svou rekordní střeleckou bilanci v Lize mistrů zaokrouhlil na 100 branek. Asensio se nechal inspirovat a zdecimovanému a demoralizovanému Bayernu dal také gól, čímž postup svého Bílého baletu zpečetil.

Troufalost chtít nastřílet propracované a takticky si počínající obraně Atlétika dva góly. Naivita myslet si, že Simeoneho tým inkasuje dokonce třikrát. Jakmile v 26. minutě ostrovní odvety překonal hlavičkující Saúl brankáře Schmeichela, bylo jasné, že pohádka psaná dočasným koučem Leicesteru Shakespearem v Lize mistrů skončí.

Matematika mluvila jasně - Lišky by musely dát tři góly, což vzhledem k průběhu první půlhodiny hraničilo s utopií. Domácí se totiž nedostali ke střele, natož pak nadějnější šanci, zato Atlético je svými rychlými výpady trápilo a ničilo. A naprosto nehlídaný a nekrytý Saúl je svou trefou zdeptal úplně.

Po změně stran ovšem Leicester otevřel hru a hrál vabank, protože nic jiného už mu za panující konstelace nezbývalo. Po hodině hry Vardy přece jen procpal míč za Oblakova záda, a kdyby se pár minut po něm podobně trefil Ulloa nebo alespoň Mahríz, mohlo se stát z odvety přece jen drama.

Nestalo, protože i trestný kop Mahríze prosvištěl nad břevnem. Atlético si tato varování vzalo k srdci, defenzívu ještě víc vyztužilo a remízu znamenající postup už s přehledem uhájilo.