Portugalský zlatý triumf zařídil technokrat, kterému uvěřil i Ronaldo

I s tehdy devatenáctiletým Cristianem Ronaldem v sestavě skončil pod vrcholem a po finálové prohře s Řeckem se musel spokojit jen se stříbrem. A to přitom Portugalci hráli mnohem krásnější a líbivější fotbal, než jaký předváděli tucet let poté ve Francii.

Jenže bývalý obránce s diplomem vysokoškoláka Fernando Santos ví o fotbalu své. Krása úspěch nepřinese, kázal na všech štacích, kde během trenérské kariéry působil a svou filosofii implantoval i portugalskému národnímu týmu, když k němu přišel.

Portugalsko ho najalo, když od reprezentace vyhodilo pro neuspokojivé výsledky Paula Benta. A Fernando Manuel Fernandes da Costa Santos, jak se celým jménem nazývá někdejší obránce, jenž strávil většinu aktivní kariéry v barvách Estorilu, byl koučem úspěšným. S Portem vyhrál portugalskou ligu a dvakrát domácí pohár, při angažmá v Řecku s AEK Atény zase tamní národní pohár. A hlavně - vedl si úspěšně u řecké reprezentace, na jejíž lavičce vystřídal v létě 2010 německého trenéra Rehhagela.

Probojoval se s ní na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině, kde navíc postoupil do čtvrtfinále, dovedl ji i na světový šampionát v Brazílii, kde postoupil rovněž ze základní skupiny.

V osmifinále jeho tým navíc vypadl s Kostarikou až po penaltovém rozstřelu, před nímž si Santos zadělal na malér. Po incidentu s rozhodčím Williamsem, jemuž nadával, musel předčasně do šatny a disciplinární komise FIFA nad ním vynesla trest znějící původně na osm zápasů, a poté snížený na šest a následně na dva, aby mu byl distanc po odvolání k arbitrážnímu soudu nakonec úplně odpuštěný.

Portugalsko i přes tento problém a panující nejistotu kolem délky trestu vystudovaného vysokoškoláka se zaměřením na elektrotechniku a telekomunikaci angažovalo a dobře udělalo. Santos dovedl národní tým na EURO do Francie a tam s ním postoupil až do finále. A to přesto, že ani ve skupině, ba ani v osmifinále či čtvrtfinále jeho tým nedokázal v normální hrací době vyhrát jediný duel. Až v semifinále proti Walesu se mu to povedlo. Portugalsko zamířilo do finále, v němž porazilo 1:0 v prodloužení domácí Francii.

Portugalsko se ocitlo na evropském fotbalovém Olympu hlavně díky trenérově filosofii. Přijali ji všichni hráči bez výjimky. I hvězdný Ronaldo ji vzal za svou, protože vycítil, že technokrat Santos má pravdu. Jestliže chce Portugalsko vyhrát opravdu velkou trofej, musí fungovat v první řadě jako tým. Nehledět na fotbalovou krásu, nenechat se mást uznalým potleskem bariér a chválou, ale bojovat jako kolektiv. Samozřejmě s Ronaldem jako nadstavbou. Výjimečným a hlavně rozdílovým hráčem schopným rozhodovat zápasy, když to bude mužstvo nejvíc potřebovat. Anebo přitahujícím na sebe protihráče, aby se nabízel prostor a možnosti ostatním.

„Jako trenér nesmíte mít srdce. Já ho nemám, protože mě to vždy víc táhlo ke strojírenství, než k fotbalu," vysvětloval Santos, proč povýšil účelnost nad fotbalovou krásu a proč je takovým pragmatikem.

Teď ho celé Portugalsko velebí a oslavuje. A jeho slova o tom, že někdy můžete hrát sebevíc efektně a nevyhrajete a jindy vám i nenápadný fotbal přinese velká vítězství a triumfy, tesají v jeho rodné zemi do kamene.

Svatá slova, protože díky nim dokráčelo Portugalsko na evropský fotbalový Olymp. Nenápadným, po dobu francouzského šampionátu často kritizovaným způsobem hry, který byl ovšem nadmíru efektivní a úspěšný. A nic na tom nemění, že tým kolem Ronalda vyhrál ze sedmi zápasů na šampionátu jen jeden jediný v normální hrací době, že vyznával defenzivní pojetí a přísnou organizaci hry, i když myslím a duším portugalských hráčů je vlastní fotbal ofenzivní, útočný a nesvázaný taktikou.

Příkazům trenéra Santose se podřídili všichni bez výjimky. Ostatně, už před příchodem k reprezentaci byl pověstný tím, že se vždy a všude prosadí svou. Když třeba přišel během angažmá v Řecku s tím, že příprava bude začínat v osm ráno, neboť hráči jsou čilejší a bystřejší, narazil na odpor. V Aténách je v tu dobu taková dopravní špička, že se na tréninky nedostaneme, namítali jeho tamní svěřenci. „V pořádku, budeme začínat už v sedm, kdy zácpy v ulicích ještě nejsou," nařídil Santos.

I u portugalské reprezentace se zpočátku setkával s nepochopením a kritikou, když stárnoucí jádru týmu začal omlazovat a dávat příležitost talentům, jakými jsou Carvalho či třeba teprve osmnáctiletý Sanches.

Teď ho i za tuto prozíravost velebí. Za zarputilý fotbalový styl, který je podle jeho slov jednoduchý a hlavně proto nadmíru účelný samozřejmě také. Vždyť díky němu se stali Portugalci evropskými šampióny.

„Strategický význam na této cestě mělo osmifinálové vítězství nad Chorvatskem v prodloužení. Tam hráči naplno uvěřili, že jde o cestu správnou, což se následně projevilo i ve finále s Francií, které jsme také dokázali rozhodnout v prodloužení," připomínal Fernando Santos milníky, které portugalskou cestu ke zlatu vroubily.

„Hráčům jsem v jednom kuse opakoval, že talent, který v sobě mají, není všechno. Musejí bojovat a soustředit se víc než soupeř. Však jsem je vyprovodil na hřiště citátem z bible a řekl jim: 'Buďte bezelstní jako holubice, ale obezřetní jako hadi,'" prozradil kouč nových evropských šampiónů.