Článek
Ve středu v podvečer komise rozhodčích určila sudí, kteří budou na šampionátu pokračovat a ty, kteří pojedou domů. Co vás čeká?Byl jsem nominován na čtvrtfinálové utkání Německa s Argentinou. Jsem velmi rád, že mohu na šampionátu ještě rozhodovat. Ale tento zápas bude asi těžší než všechny tři předchozí dohromady. Můj sen o finále však stále žije.
Jste hodně nervózní při takových čekáních?Ani ne, nepřipouštím si to. Beru to tak, že co má přijít, to přijde. Nemám na rozhodnutí komise žádný vliv. Jediné, co mohu, je podávat kvalitní výkony na trávníku. A o ty se vždycky snažím.
Zatím jste na mistrovství odřídil tři utkání, které bylo nejtěžší?Každý zápas má svá specifika. Jako první jsem tady řídil duel Švédska s Paraguayí. Bylo jasné, že poražený z tohoto zápasu jede domů. Pro start na mistrovství to určitě není jednoduché utkání, ale nakonec to na trávníku nebylo díky chování hráčů až tak těžké. V utkání Portugalska s Mexikem už měly oba týmy jistý postup. Šlo o vítězství ve skupině. Na první pohled by to tedy nemělo být nijak obtížné utkání, ale musel jsem nařídit dva pokutové kopy a dát jednu červenou kartu. Zápas Brazílie s Ghanou byl asi nenáročnější v tom, že už se hraje vyřazovacím způsobem a sudí je tudíž pod větším tlakem. Hráči na trávníku mi to ale vcelku ulehčili. Hrálo se poměrně slušně. Těžší to bylo pro moje asistenty na čarách.
Hodně se hovořilo o ofsajdu Adriana, který předcházel druhému gólu Brazilců...Ano, to byl asi nejkritičtější moment utkání a také jsem si myslel, že za jeho neodmávání budeme kritizováni. Komise rozhodčích, která situaci rozebírala z mnoha záběrů a úhlů, nakonec došla k závěru, že asistent posoudil situaci správně.
Rozhodčí jsou pod ostrou palbou kritiky. Vy jste hodnocen kladně, ale tlak jistě také cítíte...Samozřejmě, protože kritika padá na rozhodčí jako takové. Určitě nikdo nechce udělat chybu, ale třeba zápas Portugalska s Nizozemskem byl extrémně těžký. Snažíme se postupovat podle pokynů FIFA, to znamená přísně posuzovat fauly a situace v šestnáctkách. Teď skončila jedna fáze šampionátu a jsem přesvědčený, že rozhodčí se výkonnostně zvednou.
Vy jste si při utkání povídal na trávníku s Ronaldinhem, Ronaldem, Kaká, ale také Appiahem. O čem to bylo?Snažím se s hráči komunikovat, navázat kontakt. S Brazilci šlo spíše o žertování, které vždycky situaci odlehčí a odbourá zbytečnou nervozitu. Známe se také z utkání Ligy mistrů. Appiah se zlobil kvůli žluté kartě, kterou dostal hodně brzy. Hrál léta v italské Serii A, takže na sudího hodně mluví, hráči z této soutěže to tak dělají. Neřekl však nic, za co bych jej měl trestat. Navíc je kapitánem mužstva, takže lze jeho dotazy brát jako legitimní.
Jak vypadají vaše dny kolem zápasů?Den před utkáním odjíždíme do města, kde se hraje. V hlavě si proberu, kdo proti komu hraje, jací fotbalisté, a co mne asi tak může čekat. V den utkání se jdeme projít nebo relaxujeme. Pokud se hraje večer, rád si po obědě pospím. Před odpoledním utkáním je ta doba na relaxaci a následnou koncentraci kratší. Před utkáním jsem zvyklý se dobře rozcvičit. A pak se jde na zápas. Den po utkání se vracíme do hotelu u Frankfurtu nad Mohanem.
Za hráči jezdí manželky, sudí mají také povolené takové návštěvy?Za mnou přijela manželka se synem na zápas Brazílie s Ghanou. Po utkání jsme byli spolu a odjeli se mnou v rozhodcovské koloně do Frankfurtu. Naše sídlo je dobře střežené, ale nejsme tu ve vězení. Máme perfektní možnosti pro trénink, relaxaci i možnost setkat se s nejbližšími.
