Článek
Za reprezentační áčko odchytal jen dva soutěžní zápasy, ale ten poslední byl hodně vydařený. V minulém domácím duelu se Slovinskem rovněž zastoupil zraněného Čecha a byl nejlepším hráčem českého týmu. Měl velkou zásluhu na tom, že tři body zůstaly po výhře 1:0 doma.
„Když dostanu znovu důvěru, budu rád, ale o nějaké jedničce tady přece nemůže být řeč. V nároďáku má každý určitou roli. Moje funkce je taková, že musím být připraven, kdyby se něco stalo s Petrem,“ opakuje.
Když přišla zpráva, že se Čech zranil a nebude k dispozici, rozhodně mu srdce nezaplesalo. „Hned jsem mu psal esemesku, co se stalo a jak to s ním vypadá. Vůbec jsem to nebral tak, že mám větší šanci chytat. Víte, já s Petrem v nároďáku už pár tréninků absolvoval, jeho zápasy v klubu často vidím v televizi a jeho kvalita je obrovská. Já zdaleka tak vysoko jako on nejsem a nikdy nebudu,“ chválí Zítka kolegu z branky.
Jakmile bude Čech zdráv, vše se podle Zítky vrátí do zajetých kolejí. „Protože tady máme gólmana světové třídy a jasnou jedničku minimálně na dalších deset let,“ znovu vysekne poklonu strážci svatyně v Chelsea.
Nemá cenu rozlišovat soupeře
To, že se ve středu hraje „jen“ se San Marinem, fotbalovým trpaslíkem, Zítkovi radost nekazí. „Jsem v nároďáku teprve rok a strašně se těším na každý sraz. Myslím, že s motivací nebude mít nikdo z nás problém. Nemá cenu rozlišovat soupeře, protože je tu jeden společný cíl: postup na mistrovství světa,“ míní Zítka.
A i když to možná zní trochu jako fráze, fotbalového trpaslíka nepodceňuje. „Oni nepatří do evropské špičky, ale fotbal hrát umějí. Rozdíly mezi silnými a slabými týmy se v poslední době dost snižují. Vždyť Poláci v San Marinu vyhráli jen dva nula, a co mi říkal spoluhráč z Anderlechtu Wasilewski, tak domácí pár dobrých akcí dopředu měli. A Fabianski jim chytil za nerozhodného stavu penaltu,“ nečeká Zítka tři body zadarmo. „Proto budu spokojen s jakýmkoliv výsledkem, který zaručí tři body. Když k tomu přidáme dobrý fotbal, bude to ještě lepší.“
Gólman Anderlechtu počítá s tím, že nebude v permanenci jako třeba proti Slovincům. „Mně se to někdy stává i v klubu, když k nám přijedou týmy ze spodní poloviny tabulky. Stojí v deseti na své polovině a my jen útočíme. Někdy čekám do osmdesáté minuty, než chytím nějaký balón. Podobné to může být i teď. Nejdůležitější je udržet koncentraci a podržet tým třeba i v jediné šanci soupeře,“ uzavírá Zítka.
