Článek
Vladimír Šmicer v pozici manažera fotbalové reprezentace končí
Od nedělní schůzky předsedy s radou starších uběhly tři dny. Víte už alespoň, proč k ní došlo a kdo ji inicioval?
Podobná sezení jsou běžná po skončení každé kvalifikace. Když se postoupí, mluví se o věcech, jež by se daly zlepšit. Zapracuje se na nich a jede se na šampionát. A jestliže se nepostoupí, řeší se příčiny...
Třeba hledání viníků a následné stínání hlav?
Jako hráč jsem také sedával v radě starších a při schůzkách s předsedou se mluvilo o tom, co by se mělo zlepšit. On si pak všechno vyhodnotil a rozhodl. Ale nemyslím, že by někdy po podobných sezeních padaly hlavy.
Ta vaše ale padla...
Ale mně, stejně jako celému realizačnímu tým, přece stejně v samém závěru roku končí smlouva, takže nebylo třeba s podobnými závěry chodit na veřejnost. A mezi dvěma kvalifikačními zápasy k tomu. Zvláště, když přijde nový trenér, který si sestaví svůj realizační tým. Oznámení o mém konci nebylo dobře načasované, takže i proto se vyrojily spekulace o spiknutí proti mně.
Máte vysvětlení, proč tedy k podobnému načasování došlo?
Skutečně nevím, proč to předseda udělal a co ho k tomu vedlo. Míra je prostě někdy hodně otevřený.
Takže jeho vina?
To neříkám, protože jsem schůzce přítomen nebyl. Ale rozhodně si nemyslím, že by došlo k situaci, že bych já stál proti hráčům a oni říkali něco proti mně. Nic takového tam nebylo.
To vám řekla rada starších?
Ani nemusela. Když jsem si s klukama sedl, problém nebyl. Vím, na co si tak maximálně mohla stěžovat. A hráči zase věděli, že já stál po celé čtyři roky za nimi, bojoval a kopal za ně. Nikdy jsem je nekritizoval a nepotopil. Když třeba došlo k průšvihu při návratu z úspěšné baráže o EURO 2012 z Černé Hory, byl jsem to já, kdo se za ně omlouval Radku Drulákovi.
Chcete tím říci, že se vás vůbec nedotklo překotné oznámení o vašem konci v roli manažera a následné spekulace, co se za ním skrývá?
Pochopitelně to mrzelo, ten den a půl poté pro mě nebyl vůbec jednoduchý. Cítil jsem se lidsky zklamaný. Zvláště, když volali lidé, co se děje a co v reprezentaci provádíme.
Změnil se po těchto událostech váš vztah k hráčům?
Ne, vůbec. Každý je jiný, každý má jinou povahu, někdo se chce vyjádřit, jiný si hledá berličky. Nevěřím ale, že by mi chtěl někdo z nich ublížit za mými zády. Že by mně do nich vrazil kudlu.
Ale co když přece..
Jestli to udělal, pak si s tím musí žít sám.
Jste tedy dál přesvědčen, že se v národním týmu nenajde nikdo, komu byste nebyl po chuti?
S každým samozřejmě nemůžete být zadobře, s pětadvaceti lidmi si nemůžete plácat po ramenou. Někomu třeba mohly vadit mé metody či to, jak se chovám. To jsou ale věci, které se řeší v kabině a měly by v ní i zůstat.
Jenže se vytáhly na světlo světa a hlavně na veřejnost...
Mrzí mě, že se vytahují. Jsem přesvědčený, že všichni hráči jezdili na reprezentační srazy rádi, odváděli profesionální práci v trénincích i zápasech a chtěli s národním mužstvem něco dokázat.
