Článek
Francouzští fanoušci slaví v Paříži titul mistrů světa
Ve Francouzském institutu v Praze se u sledování finálového zápasu sešla přibližně stovka fanoušků, duel s Chorvatskem sledoval i francouzský velvyslanec Roland Galharague. Oslavy vítězství začaly ještě před závěrečným hvizdem rozhodčího. V posledních vteřinách utkání začali lidé zpívat, tleskat, skákat a skandovat vítězné pokřiky. S nadšením a velmi hlasitě zpívali také bojovnou francouzskou hymnu či melodii skladby Seven Nation Army od skupiny White Stripes, která na šampionátu provází týmy při nástupu na stadion.
Emotivně Francouzi reagovali na povedené akce svého týmu i soupeře. Někteří dorazili oblečení v národních barvách nebo dresech a na tvářích měli namalované vlajky. Ovace francouzských fanoušků si zasloužil chorvatský kapitán Luka Modrič, který po zápase přebral trofej pro nejlepšího hráče turnaje. Francouzi sportovně tleskali i ve chvíli, kdy si Chorvaté šli pro stříbrné medaile.
Stovky fanoušků dnes vpodvečer zcela zaplnily zahradní restauraci v Riegrových sadech, kam lidé tradičně chodí hromadně sledovat fotbal nebo hokej. Lidé stáli na lavicích i stolech a za hlasitého skandovaní sledovali dvě obří plátna. Část zapasu nebylo vůbec možné se dovnitř dostat, a tak část fandů obsadila i ploty a lavičky kolem areálu.
Příznivci se rozdělili do dvou zhruba stejně početných táborů - zatímco cizinci přáli vítězství spíše Francouzům, většina Čechů držela palce Chorvatům. Vzhledem k průběhu zápasu měli ke konci navrch fandové Francie. Po skončení finále propukli v mohutný řev, zpívali a zapalovali zábavní pyrotechniku. Ani na příznivcích poraženého týmu však nebyl vidět přílišný smutek a vítězům zatleskali. I sem někteří lidé přišli v dresech finalistů, s namalovanými vlajkami na tvářích či parukami v národních barvách.
Tisíce Čechů, kteří každoročně míří k Jadranu, mohly letos zažít u moře nakažlivé fotbalové nadšení, které se podle nich svou intenzitou a sílou emocí nedá srovnat ani s českým hokejovým Naganem. Chorvaté fotbalem doslova žili, chodili v dresech, auta i motorky vyzdobili národními vlajkami. Svým nadšením strhli i mnoho Čechů, kteří se do finále mistrovství světa ještě v barvách Československa probojovali naposledy v Chile před 56 lety.
Hodinu před výkopem se všechny obchody v Chorvatsku zavřely, jindy přeplněné pláže se vyprázdnily, nic než fotbal v té chvíli neexistovalo. "Všichni Chorvati, s kterými jsme mluvili, věřili, že dneska vyhrají. Nikdo nepochyboval. Po prohraném duelu byli v naprostém šoku, neuvěřitelně zklamaní, zaražení, cítí křivdu. Všude kolem bylo najednou úplné ticho," řekl ČTK po skončeném finále Michal Půr, který sledoval zápas nedaleko Zadaru. Chorvatům přišlo nespravedlivé, že první gól dostali po přifilmovaném faulu, druhý z penalty nařízené po zhlédnutí videa a třetí byl podle nich z ofsajdu.
V kempu Polari u Rovinje na Istrii sledovala finálový zápas na velkoplošné obrazovce necelá tisícovka lidí. Řada rekreantů se na zápas dívala na svých televizích u stanu či karavanu, televizní komentáře podle zpravodajky ČTK zněly v různých jazycích. Chorvatští fanoušci po skončení zápasu neskrývali zklamání, některé děti plakaly. S francouzskými fanoušky si však někteří Chorvaté po zápasu podali ruce. Asi dvě stovky Francouzů slavily bouřlivě, nahrnuly se před obrazovku, mávaly vlajkami, skandovaly a zpívaly Marseillaisu. Zato Chorvaté zažívali bolest a těžko se smiřovali s porážkou. Úspěch, který letos na mistrovství v Rusku dosáhli a který s nimi sdíleli i mnozí Češi, ocení možná až později.
