Článek
Fanoušci byli nadšeni, novináři vyvíjeli enormní tlak na svazové funkcionáře, aby holandského fotbalového generála angažovali, i Hiddink byl v jednu chvíli ochoten se do Koreje vrátit. A žádný astronomický plat přitom údajně nepožadoval.
Jednání ale nakonec ztroskotala, takže přes odpor a nevoli fotbalové veřejnosti nezbylo než svěřit reprezentaci domácímu trenérovi. Sedmačtyřicetiletý Šin Te-jong se jím nakonec přece jen stal.
Vytrpěl si ale své. Fanoušci ho u národního týmu nechtěli, novináři zpochybňovali jeho schopnosti a připomínali nedostatek zkušeností, který ho limituje, někdejší jihokorejské hvězdy se přidávaly.
Nic nepomohlo, že Šin s klubovým týmem Seongnam Ilhawa vyhrál jako hráč i jako trenér korejskou ligu a poté v roce 2010 dokonce asijskou Champions League, že reprezentační dvacítku dovedl na mistrovství světa a olympijský tým do čtvrtfinále turnaje na OH v Riu.
„Není to skvělý taktik, jakým byl Hiddink, přeje mu jen štěstí a nahrávají příznivé okolnosti," tvrdili o něm, i když nakonec zachránil i kvalifikaci o světový šampionát a do Ruska se s korejským týmem probojoval.
„Má trenérská filosofie je opravdu jednoduchá. Vyznávám útočný fotbal, takže raději prohraju 2:3 než abych 0:0 remizoval," netají se Šin mottem, s nímž pojede i na šampionát.
„Motto je to hezké, ale v krizi, v níž se náš fotbal zmítá, nepomůže. Nedostaneme se ani ze skupiny," přidal se ke skeptikům i legendární Bom-Kun Čcha, který za Koreu odehrál rekordních 121 zápasů a v německé bundeslize byl po dva roky nejlépe střílejícím cizincem.
