Článek
„Pochází odtud manželka. Když se nám narodilo dítě, chtěla se na Slovensko vrátit, aby měla poblíž rodiče a další příbuzné. Proto tady nastupuju za místní mužstvo. Nějaká eura za fotbal pořád dostávám, ale to by nás neuživilo. Takže pracuju navíc i ve firmě majitele klubu. Jezdím s dodávkou a rozvážím zboží," líčí někdejší trojnásobný reprezentant. Předtím Došek po skončení profesionální kariéry provozoval v Plzni, kde kdysi s velkým fotbalem začínal, posilovnu. „Kvůli stěhování jsme ji ale prodali," prozradil vicemistr Evropy do 21 let.
Jeho úkolem vždycky bylo střílet góly a pověsti kanonýra nezůstal dlužen ani v Hlohovci. „Nohy už mě ovšem neposlouchají jako dřív. Takže stojím převážně před bránou a spoluhráči mě trefují. Já většinou hlavou uklízím míče do sítě. Už to ale není úplně ono. Zatímco sezónu zpátky jsem se trefi l dvacetkrát, teď jenom asi dvanáctkrát. Jako by ty branky byly nějaké menší," smál se.
Bratr? Ten je na tom ještě hůř
„Spíš to ale bude tím, že mám o nějakých deset kilo víc než před lety. Už je zřejmě na čase, abych hraní definitivně nechal," dodal Došek s úsměvem.
Po třech letech života v zemi, která byla do začátku devadesátých let součástí bývalého společného federálního státu, už sem tam prohodí nějaké slůvko ve slovenštině. „Paradoxně se mi to stává především při návštěvách Čech."
Jeho bratr Lukáš už po fotbalových hřištích neběhá. „Ten je na tom po operaci kolena s nadváhou ještě hůř než já. Nedávno mě na Slovensku navštívil, má určitě přes metrák. Říkal, že jenom chrápe a nic nedělá. Asi během kariéry šetřil víc než já," vtipkuje na adresu svého dvojčete.
