Článek
Tichý Don brázdí parníky, remorkéry i obrovité lodní koráby.
Moderní aréna se skrývá za mostem přes řeku Don.
Ani ryby nejdou na odbyt tak, jako během mistrovství.
Nebo spíš duší kozáků tak věrně líčenou v Šolochově románu, že stačilo se na břehu zaposlouchat do hukotu valícího se Donu a člověk hned slyšel Axiňju, naříkající Natlaju i samotného Grigorije Melechova.
Ono ale stačilo popojít kousek od řeky do ulic řičícího města, nebo prostě přejít od moderní fotbalové arény most přes řeku a fotoaparáty a mobily fanoušků a turistů se plnily dalšími a dalšími snímky. Kozáci se projížděli Rostovem na koních, aby si všichni návštěvníci přišli na své a napořád si pamatovali, kamže to zavítali.
Replika Světového poháru v hospodách a pubbech po mistrovství pořád zůstala
Zdeněk Pavlis
Jenže fotbalový šampionát už je minulostí, takže kozácké atamany v ulicích a na náměstích nepotkáte. Leda tak na kýčovitých suvenýrech, které jsou zaprášené stejně, jako suvenýrové vzpomínky na mistrovství, jež město už na samotném počátku července po zápase Belgičanů s Japonci opustilo.
O postavičky vlka Zabivaka, který se stal šlágrem a výnosným artiklem třiceti šampionátových dnů, už zájem není, byť ceny maskotů, odznaků a všech možných tretek, na nichž je maskot mistrovství vypodobněn, spadly na pár desítek rublů.
Po fotbalovém poblouznění se město na Donu prostě vrátilo k normálnímu životu, na který bylo po léta navyklé.
Babušky už zase na chodnícéch nabízí obnošené šatstvo a sejšmadané boty.
Zdeněk Pavlis
Na Gazetnom propuske babušky zase rozkládají po chodníku kusy obnošeného šatstva, sešmajdané papuče a hračky pamatující doby, kdy Chruščov byl ještě malý klukem, a děduškové vytahují z igelitových tašek prapodivné součástky bůhví k čemu a nabízejí je k prodeji. A kdyby jen na chodnících... Dokonce i na tramvajových kolejích své přenosné stánky rozloží, a teprve když řidič tramvaje opakovaně zacinká, poponesou svůj kvelb o kousek dál.
A po nábřeží kolem Donu se už zase promenádují místní děvy a dívky těžko se smiřující s tím, že tolik obdivných pohledů a vzrušených vzdechů jako během šampionátu už nikdy neuslyší. A nic nepomáhá, že jsou stejně spoře oděné jako ještě před pár týdny, protože teplé počasí jejich korzování přeje.
Zámečky lásky jako vzpomínka na mistrovství světa, které se v Rostovu hrálo.
Zdeněk Pavlis
Příjezd ruské sborné, která se po vítězném vstupu do nově zrozené Ligy národů v Turecku zastavila vůbec poprvé v historii v Rostově, aby zde sehrála přípravu s českou reprezentací, sice pár dnů vzrušení a emocí nabídl, ale opravdu jen pár.
Kluci z Anži Machačkala, kteří vyhráli žákovský turnaj o Kožený míč, si během nich stačili udělat selfíčka se svými fotbalovými idoly, čtyřicet tisíc fanoušků zvědavých na ruské fotbalové bohy, kteří je tolik překvapili postupem do čtvrtfinále mistrovství světa, zase pomlaskávat nad českými gurmánskými specialitami. I ty byly ve fanzóně u supermoderního stadiónu postaveného pro mistrovství světa v duchu zdejších tradic provázejících každý mezistátní zápas k mání.
Jenže zápas v pondělním večeru skončil a Rostov si notnou dobu počká, než nějaké sváteční fotbalové dny opět přijdou.
Babušky tak budou moci dál nerušeně nabízet obnošené kusy oblečení na chodnících před baráky, jejichž oprýskané fasády milosrdně skrývá větrem potrhaná síťovina potištěná emblémy připomínajícími, že Rostov byl jedním z jedenácti ruských měst hostících světový šampionát.
Raci jsou v Rostovu vyhlášenou gurmánskou specialitou.
Zdeněk Pavlis
V obrovské tržnici kousek od centra města prodejci unuděně postávat nad přímo výstavními kusy jeseterů i bedýnkami s živými raky, které jako zdejší gurmánská specialita šly během mistrovství doslova na dračku. Každý restaurant je musel mít v nabídce, protože inostranci je chtěli okoštovat. Teď ale o ně domorodci pohledem sotva zavadí...
A dívčiny korzují po nábřeží kolem Donu marně čekat na pohledy a pokřiky amantů z různých koutů světa. Ještě před pár týdny jich bylo plno v hospodách, pubbech, kavárnách i třeba kolem stolů se stolním fotbalem, jež sloužily k ukrácení dlouhých chvil před zápasy. Teď už ale jejich přítomnost připomínají jen zámky lásky, na něž psali neumělou azbukou Ljuba, Míša a Zorja a věšeli je na kovové skulptury na pobřežní navigaci.
Stoly na stolní fotbal na pobřežní promenádě kolem Donu osiřely...
Zdeněk Pavlis
I to obrovité ruské kolo se bude točit jaksi váhavě, protože bude už napořád jen nostalgicky vzpomínat, jaké to byly vzrušující a životem naplněné dny, když Rostov hostil v létě roku 2018 fotbalový svět.
