Když Hatrlo Adamec řádil. Vzpomínky na fotbalistu, divocha i básníka s míčem

Jen čtyři fotbalisté na celém světě dali Brazilcům hattrick. Tím prvním byl na mistrovství světa 1938 Polák Ernest Wilimowski, trefil se dokonce čtyřikrát, ale jeho tým prohrál 5:6. Tím druhým byl Jozef Adamec. V červnu roku 1968 na Tehelnom poli znamenaly jeho tři trefy senzační výhru Československa 3:2, a to se Felix, Carlos Alberto, Berito, Gérson, Tostao, Rivelina a Jairzinho stali o dva roky později mistry světa! Třetím byl Ital Paolo Rossi, který dal Brazílii tři góly na světovém šampionátu 1982 a jeho tým rovněž vyhrál 3:2. Čtvrtým a zatím posledním je Lionel Messi v přátelském utkání v roce 2012.

Adamec měl přezdívku Hatrlo. Každý ji znal, oslovovali ho tak nejen spoluhráči, ale jak vznikla... To ani on sám přesně neví, kdy a kde se zrodila.

Václav Jirsa

„Říkali mi tak už u nás ve Vrbovém, když jsem byl ještě kluk. Možná to bylo po otci, který ráčkoval. Rozhodně není pravda, že mi ji dal jeden novinář, kterému jsem prý měl po jednom prohraném utkání říct, že to bylo Hatrlo místo Waterloo. Tak hloupej nejsem," vyprávěl mi více než před čtvrt stoletím, když už byl trenérem.

Jako první se o Adamce zajímala Považská Bystrica, ale její funkcionáře maminka vyhnala. Když přijel Anton Malatinský, přemlouvala ji celá vesnice, aby dala souhlas k přestupu do Trnavy. Tehdy ještě sám nemohl smlouvu podepsat. V Trnavě pak získal nejvíc trofejí - 5. Nejdůležitějším mužem, který Adamce do Trnavy přivedl, byl právě Toni Báči - na Slovensku fotbalový Pánbůh. Ani on to s ním ale neměl lehké.

O jejich vztahu se vypráví mnoho historek. K nejznámějším patří ta, kterou zná celá Trnava... Jozef Adamec se jednou zapomněl v Orešanech, vyhlášené vinařské vesnici kousek od Trnavy. Druhý den čekal Spartak přátelský zápas. Malatinský, který razil zásadu, že nepotřebuje asistenty a stačí si sám, před utkáním rozdával dresy... 1 - Geryk, 2 - Dobiaš, ...10 - Farkaš... Posvátná desítka vždy patřila superstar Trnavy Jozefu Adamcovi. Ten nevěřícně vytřeštil oči a tiše se zeptal. „Já dres nedostanu?" Malatinský se na něj podíval a suše odpověděl... „Ne! Tobě ať ho dá vrchní z orešanské vinárny... 11 - Kabát," dokončil práci kouč. S Adamcem pak už takový problém neměl.

Topky.sk

Jako hráč byl Adamec velice impulzivní. „Nechal se lehce vyprovokovat, a toho soupeři zneužívali, ale mohl si za to i sám. Musel být pořád vidět," řekl o něm bývalý spoluhráč Karol Dobiaš. Na to také doplácel. Před disciplinárkou stál kvůli různým prohřeškům jako hráč a později jako trenér nejčastěji ze všech fotbalových aktérů v historii československého fotbalu. Nafackoval novináři Karlu Staňkovi po světovém šampionátu 1970, k fackám sáhl i v případě protihráčů, obořil se i na rozhodčí, ale nebil je.

Ve Slovanu Bratislava byl 639 dní, ale 267 z nich byl v trestu. Na záznamy z disciplinárky měl v registračním průkazu speciální vložku. Slovan se ho rád zbavil, byť jeho šest gólů do sítě Třince v sezoně 1963/1964, je stále platný ligový rekord.

„Moje hráčská filozofie vycházela z toho, že jen hrát a dávat góly je málo. Podle mne dobrý hráč musí dirigovat dění na hřišti a udělat vše, co spadá pod pojem umění hrát. Jen tu správnou hranici jsem občas nenašel," vysvětloval svoje chování. „Vídali jsme se hodně často, ale jeho účelová obrana byla kolikrát vtipná, že jsme těžko zadržovali smích. Třeba když řekl, že si prostudoval celý Disciplinární řád, ale došel k závěru, že většina paragrafů je napsaná záměrně proti němu," zavzpomínal JUDr. Alexander Károlyi, který pracoval v nejvyšší svazové disciplinární komisi přes třicet let a dvě třetiny této doby ji vedl.

Adamec se také bál létat. Před kvalifikací v Turecku o mistrovství Evropy 1968 odmítl nastoupit do letadla. „Trenérko, já do toho nenastoupím. Bojím se," řekl už pod schůdky do letadla. „Jožo, ty jsi fakt beran. Vidíš, že jdeme všichni. Nedělej hlouposti. Víš vůbec, o co v Turecku jde," zlobil se kouč Jozef Marko. Adamec se otočil a odcházeje povídá... „Za týden hrajeme doma s Iry, mám přijít na soustředění?" Kdyby měl Marko střelnou zbraň, byl by Adamec mrtvý. Na soustředění nemusel...

Impulzivní zůstal Adamec i jako trenér. A novináři ho milovali, protože jeho emotivní výroky dávaly článkům patřičný šmrnc. Po ligovém utkání na Letné v listopadu 1989, které Sparta vyhrála nad bratislavským Interem divokým skóre 6:2, zoufalý a zároveň vytočený kouč hostí konstatoval: „Viděli jste sami, co tu s námi udělal rozhodčí... Po třetím gólu z vymyšlené penalty jsme tu pak popadali jako podzimní listí."

Jiří Kruliš

Druhý zážitek je o něco mladší. S pohledem raněné srny po duelu úvodního kola ligového ročníku 1992/1993, které jeho Inter prohrál v Olomouci 0:3, konstatoval: „My jsme hráli, soupeř dával góly... Nešťastný vlastní, druhý z ofsajdu. A třetí, když jsme měli ještě trošku šanci, nás penaltou uzemnil rozhodčí... Zařízl nás jak umírajícího koně."

Neskutečný elán mu vydržel do konce jeho bohaté trenérské kariéry, ta ale nebyla tak úspěšná jako hráčská. Po mozkové mrtvici už se k fotbalu nikdy nevrátil...

Za všechny osobnosti, které se vyjádřily k Adamcovu úmrtí, citujme alespoň dlouholetého trenéra československé i slovenské reprezentace Jozefa Vengloše: „Je to velmi smutná zpráva. Odešla jedna z nejvýraznějších osobností našeho sportu, především fotbalu. Zažili jsme spolu spoustu příjemných i veselých chvil. Uměli jsme se těšit jeden z druhého a z fotbalu."