Hlavní obsah

Dvakrát jsem nedal penaltu, abych nepoškodil soupeře, říká držitel hlavní ceny Fair play

Radek MalinaSport.czPrávo
Aktualizováno

Sbírá trofeje i po sedmdesátce. Autor vítězného pokutového kopu z finále fotbalového mistrovství Evropy 1976 Antonín Panenka se stal v pondělí držitelem hlavní ceny Českého klubu fair play za rok 2018. Bývalého reprezentanta ocenilo předsednictvo klubu za jeho celoživotní postoj.

To, že bude dloubák úspěšný, jsem věděl měsíce dopředu, vzpomíná Antonín Panenka na slavnou penaltuVideo: Sport.cz

 
Článek

Překvapila vás volba předsednictva Českého klubu fair play?

Ano. Velmi mile. Je to trošku odlišné proti jiným sportovním oceněním. Snažil jsem se během kariéry fotbal povznést nad obyčejné kopání do míče, vymyslet nějakou originální přihrávku, střelu nebo gól, aby si lidé měli v hospodě o čem povídat. Ocenění je pro mě určitým důkazem, že se mi to podařilo. Však také plaketu umístím ve své domácí síni slávy do speciální vitríny, kde mám státní vyznamenání nebo medaili za titul z Rakouska či za druhé místo v Poháru vítězů pohárů.

Po finále mistrovství Evropy v roce 1976, které jste rozhodl v penaltovém rozstřelu slavným dloubáčkem, média v Německu psala, že jste jejich brankáře Maiera zesměšnil. Říkal jste si někdy, jestli bylo fair ho pokořit daným způsobem?

Pro mě šlo o nejjednodušší cestu, jak vstřelit branku. Už dva měsíce předem jsem si byl jistý, že jestli dojde na pokutový kop, zahraju ho právě dloubáčkem. Nepochyboval jsem, že budu úspěšný. Nikdo v minulosti nekopnul penaltu stejně. A Maier určitě nikdy neviděl žádný zápas Bohemky. Šlo o jednoho z nejlepších brankářů světa, zatímco Tondu Panenku z Vršovic nikdo neznal. On neměl ani ponětí, že bych mohl něco podobného zkusit.

Počínal si Antonín Panenka ve fotbale vždy fair play? Dostal někdy červenou?Video: Sport.cz

Těší vás, že máte následovníky, kteří zkoušejí překonat brankáře z penalt stejně jako vy?

Jsem pyšný a hrdý. Nenapadlo mě, že dloubáček vejde do historie fotbalu. Jsem rád, že to kopou po čtyřiceti letech největší esa jako Messi, Zidane, Ibrahimovic a další. Oni už riskují, protože brankáři s daným způsobem rozehrání počítají. Těší mě, že moje myšlenka neumírá a má pokračovatele. Jen mě mrzí, že neposílají žádné tantiémy...

Sledujete po víkendu vždy fotbalové sestřihy a hledáte vaše následovníky?

Není to tak, že bych sám vyhledával, kdo mě napodobuje. Ale penalt zahraných dloubáčkem jsem viděl hodně. Jednou za mnou dorazil štáb mexické televize, která měla nahraných z celého světa asi devadesát pokutových kopů, které hráči zahráli jako já. Měl jsem okomentovat, zda exekutoři kop zvládají. A zjistil jsem, že jeden hráč z druhé argentinské ligy to kopnul ještě lépe, což pro mě bylo zajímavé.

Při ocenění předsednictvo Českého klubu fair play vyzdvihlo i fakt, že jste patřil k nejslušnějším hráčům své éry. Vyplývalo to z vašeho stylu?

Ano. Já v osobních soubojích nevynikal. Jen jednou v životě jsem udělal úmyslný faul a výsledkem bylo, že zatímco soupeř pokračoval, tak já musel střídat s pochroumaným kolenem. Tím bylo dané, že se tvrdé hře nemohu věnovat. Zato jsem dvakrát kopnul penaltu vedle, protože jsem věděl, že byla nařízena neoprávněně. Měl jsem v hlavě, že bych soupeře poškodil. Následně teda v kabině padala slova, která ani nemohu zveřejnit. Ale posílilo mně to v přesvědčení, že šlo o fair krok. A měl jsem čisté svědomí.

Navíc jste byl za celou kariéru pouze jedinkrát napomínán červenou kartou.

Přál jsem si odehrát kariéru bez vyloučení. A hodně dlouho se mi dařilo předsevzetí naplňovat. Všechno zhatil až jeden z mých největších kamarádů a bývalý spoluhráč Přemek Bičovský při mojí poslední ligové sezoně. S Rapidem Vídeň jsme hráli v Eisenstadtu, za který právě Přemek hrál. Čtvrt hodiny před koncem, když jsme vedli mým gólem, došlo k souboji o míč, k němuž jsme měli stejně daleko. On tam byl o malinko rychleji, já ho sice moc nekopnul, ale Přemek to trošku přihrál a já dostal červenou. Jedinou v životě. Přemek pak v přesilovce vyrovnal a já následně u disciplinárky nedostal žádný trest, protože uznali, že nešlo o surový faul na červenou. Ale tu kartu už mi nikdo neodpáral.

Reklama