Rubriky:

Ostatní

Český trenér dotáhl Brest k titulu. Zažíval jsem naprosto nepochopitelné situace, přiznává

6. prosince 2019 10:10 - Praha

Čtyři trofeje za dva roky! Parádní bilancí se pyšní Marcel Lička, český trenér ve službách běloruského Brestu. V neděli vyšperkoval úspěšné působení ziskem mistrovského titulu. I přes mimořádný úspěch však žije v nejistotě, zda s ním klub prodlouží kontrakt. Otevřeně vypráví, jaké to je být úspěšným koučem v jedné z postsovětských zemí, i třeba z pohledu finančního zázemí.

 

Foto Twitter FC Dynamo Brest

Byly oslavy prvního titulu v historii Brestu velkolepé?

Ano. Propukly hned po utkání devětadvacátého kola, kdy bylo jasné, že o triumf nepřijdeme. Došlo na spontánní juchání na trávníku, pak v šatně, byla společná večeře, návštěva diskotéky. Dal jsem klukům po nedělním zápase tři dny volno a někteří slavili ještě v úterý. Ale měl jsem pro ně pochopení. Začali jsme sezonu vlastně v polovině ledna, během letní dvoutýdenní pauzy jsme hráli pohárová utkání a poslední zápas byl na programu v neděli. Teď nás ještě ve čtvrtek čekají oficiální ceremonie ve městě.

Užíval jste si oslavy po boku hráčů, nebo se to na trenéra mistrovského týmu nesluší?

Večeři jsem s týmem absolvoval, pak celý realizační tým vyrazil s kluky i do baru. V Bělorusku je ohromně oblíbené karaoke, takže se i zpívalo. Domů jsem dorazil hodně po půlnoci, ale už druhý den jsem byl v posilovně a udělal si sportovní den. Kdybych slavil jako hráči, jsem zlomený tři dny.

Lička dovedl fotbalisty Brestu k prvnímu běloruskému titulu

Jak velké pochvaly se vám dostalo od vedení klubu?

Prohráli jsme jediný zápas v celé sezoně, doma jsme většinou vyhrávali o dva tři góly, měli jsme nejlepší ofenzivu v soutěži. Prostě fantazie. Překonali jsme všechny klubové rekordy. Ale že bych byl nějaký hrdina? To vůbec ne. Někdo možná může nad titulem z Běloruska ohrnovat nos, ale já si triumfu ohromně vážím. Už nikdy v životě se nemusím stát šampionem.

Zvláště v případě Běloruska, kde je osud trenéra nevyzpytatelný. Vždyť jste začínal jako asistent, pak se stal prozatímním trenérem, zažil působení Diega Maradony v roli sportovního ředitele...

Maradona byl spíše jenom na image. Do chodu klubu nijak nezasahoval, to byl čistě marketingový tah. Ale jinak... Dva roky v Brestu byly horská dráha jako sviňa. Zažíval jsem naprosto nepochopitelné situace. A celou dobu byl připravený i na variantu, že pokud nevyhrajeme dva zápasy v řadě, tak mě vyhodí. V Brestu je trenér pořád na hraně. Tlak byl od prvního dne. A upřímně, když nastupoval před časem Radek Látal na pozici hlavního trenéra v Trnavě, už jsem měl sbaleno a chystal se za ním.

Vážně jste byl tak blízko odchodu z Běloruska?

Radka majitel vyhodil v květnu 2018, když jsme získali Superpohár. Já pak vedl tréninkový proces se sportovním ředitelem, a když jsme prohráli v předkole Evropské ligy v Limassolu, byl jsem jmenován dočasným trenérem. V tu dobu Trnava angažovala Látala a já se chystal jej následovat. Ale majitel Brestu se zasekl, že mě nepustí. Smlouvu na letošní sezonu jsem letěl podepsat až den před Silvestrem. Byl jsem rád za důvěru.

Pekhart v sedmém nebi: Na Kanárech začal střílet góly, navíc se každou chvílí stane otcem!

Představuje pro vás zisk titulu zadostiučinění?

Největší radostí je, že jsem si prosadil svoji vizi koučování a nemusel být trenér diktátor, jak mi všichni předhazovali. Třeba jsem dal klukům volno na dva dny, rozdal jim sporttestery a vše následně zkontroloval. Nikdy mě neošulili. Přitom mě všichni od mého přístupu zrazovali. I ve specifickém prostředí jsme byli tým, který fungoval lidsky. V Brestu bývaly pokuty na denním pořádku. Za všechno. Za celou kariéru jsem nezažil tak pestrou škálu pokut jako v Bělorusku. Šlo o absurdity.

A publikovatelné?

Některé... Prezident klubu obchoduje hlavně v Dubaji a Číně. Nastoupili jsme do přípravy proti týmu Al Jazira. Majitel přišel a říká: „Marcel, je to v televizi, pro mě jde o prestižní trh, musíš vyhrát." Když jsem mu odvětil, že budu hrát na dvě jedenáctky, tak jsem byl v napětí, co se bude dít, pokud prohrajeme. Ale neustoupil jsem. Naštěstí jsme vyhráli. Pak jsme hráli proti Kuang-Čou, s nímž nyní Cannavaro získal titul. A scénář byl totožný.

Je majitel klubu znalec fotbalu?

Určitě je výborný byznysmen. A rozhodně je pyšný, jak se nám daří. Když jsme doma hráli s Borisovem či Soligorskem, jezdili naše zápasy sledovat i příznivci fotbalu z Minsku, což mu dělalo radost. Hrajeme útočný fotbal, který má intenzitu. Průměrnou návštěvu jsme měli devět tisíc diváků, přičemž kapacita stadionu je deset. Jeho partneři létali na zápasy helikoptérami. A samotný majitel dával najevo, jak je na svůj klub hrdý. A já jsem rád, že jsme ho potěšili.

Byli jste výrazně lepší než léta dominantní Borisov?

Určitě jsme před Borisovem, Minskem či Soligorskem nebyli o krok napřed. Ale zvládali jsme krizové momenty a měli trpělivost. Ani za nepříznivého či vyrovnaného stavu jsme nepanikařili.

V Brestu působíte už dva roky. Drtivou většinu kádru tvoří hráči z Běloruska. Jak se s nimi pracuje?

Většinou jsou poctiví, houževnatí, v mém týmu i velice kreativní. A poslouchají. Tohle je myslím otázka mentality. Když jim řeknu, aby skočili do zdi, skočí. Oni o rozkazech nediskutují. Když něco řekne šéf, tak je to zlaté. Snažil jsem se je naučit nehrát podle jedné šablony. V defenzivě museli mít disciplínu. Ale do ofenzivy jsem je nabádal ke kreativitě. Nesnáším alibisty. Tak jsem jim říkal, ať čtyři míče zkazí, než aby dali jednu přihrávku z půlky na stopera.

Promítá se do myšlení hráčů i lidí, že Bělorusko bylo součástí Sovětského svazu?

Pro mě byl šok, když mi říkali, že jsem Evropan. A upřímně přiznávám, že mě překvapila rozdílnost mentality, když je Brest vlastně tři kilometry od polských hranic.

Obstál by váš tým v české nejvyšší soutěži?

Brest, Bate Borisov, Dinamo Minsk a Soligorsk jsou mužstva, která by figurovala v první šestce české ligy. Zbytek týmů bych přirovnal třeba k Českým Budějovicím. Všichni mají perfektně zvládnutý defenzivní blok, spoléhají na brejky. Jen mají trošku problém, pokud mají tvořit a hrát konstruktivně. Z ekonomického hlediska rovněž dominuje kvarteto zmíněných klubů, které je schopné platit hráčům základní platy ve statisících. Kdyby třeba někdo v Česku chtěl hráče z Brestu, musel by mu nabídnout vysokou, velice vysokou smlouvu.

Po úspěchu s Brestem už si vás bratr Mario ani otec Werner nemohou dobírat, že jste jako jediný z rodiny nezískal titul...

Je fakt, že Mario má jen jeden s Baníkem. Ale směrem k tátovi musím hodně zabrat, protože vybojoval tři v Ostravě a jeden s polskou Wislou. Ale když se ohlédnu, tak za čtyři roky jsem se jako asistent podílel na zisku poháru a Superpoháru, letos v roli hlavního trenéra na titulu a poháru. Musím uznat, že tak špatně mi v Brestu nebylo.

Mluvíte v minulém čase. Považujete tedy angažmá z Bělorusku za ukončené?

Ve smlouvě je opce. Ale nikdo se mnou o jejím uplatnění nejednal. Žiju v nejistotě. Moc bych si přál pokračovat. I přes všechna specifika. Vážím si práce. Trenérů je moc, míst málo. Někdy jsem psychicky unavený, ale jsou na tom lidé hůře.

Takže snem o Lize mistrů, kam před časem pronikl běloruský Borisov, se neopájíte?

Ani náhodou. Je to strašně daleko. Pokud bych jako trenér zůstal, v úvodu března hrajeme Superpohár proti Soligorsku, který byl v lize třetí. Pak následuje čtvrtfinále a případně semifinále zdejšího poháru, než dojde na první ligové kolo. Při očekávané konfrontaci s nejlepšími kluby země může být vývoj jakýkoliv.

Marcel Lička
Narozen: 17. července 1977 v Ostravě.
Coby záložník nastupoval za Baník Ostrava, Slavii Praha, Blšany, Žižkov, Zlín, Górnik Zabrze, Grodzisk, Horadada (Španělsko), Calais, Kladno a Kunice.
Jako první v historii dovedl k titulu v běloruské lize Brest, jehož maximem dosud bylo třetí místo z roku 1992.
V Brestu začal v lednu 2018 jako asistent Radoslava Látala, v srpnu 2018 byl jmenován prozatímním trenérem, od ledna letošního roku je hlavním trenérem.
Radek Malina, Sport.cz, Právo

Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní