A to jste věděli, že se z Paula Breitnera stal málem emigrant a zůstal v Československu? Anebo že Dušan Uhrin seděl čtyřiadvacet hodin před finálovým zápasem evropského šampionátu v Anglii s novináři v mikrobusu na parkovišti před hotelem Sopwell House v Londýně a nedělalo mu sebemenší problém nachystat dvě verze rozhovoru, který měl vyjít až po konfrontaci s Němci? Varianta A vzhledem k vražedným uzávěrkám novin zněla: Jak se cítíte jako mistr Evropy? Zadání B přinášelo otázky opačné: Jak moc jste zklamaný, že se sen o titulu rozplynul?
Ceny dr. Václava Jíry za rok 2019
FAČR
Úterní předávání Cen dr. Václava Jíry sice probíhalo téměř paralelně, vzhledem ke koronavirové pandemii ovšem na třech různých místech republiky, přesto nebyla o vzpomínky a reminiscence na fotbalové doby dávno minulé nouze.
Třeba právě na to, že opravdu moc nescházelo, aby se z mladé hvězdy mnichovského Bayernu a už o rok později i západoněmecké reprezentace Paula Breitnera stal v jednasedmdesátém roce po utkání s Plassovou Plzní málem emigrant, který zůstal v socialistickém Československu.
On byl totiž v mládí politickým levičákem, který chodil i na tréninky Bayernu s Rudou knížkou s citáty Mao Ce-Tunga, nechával se fotografovat s obrovským plakátem čínského komunistického vůdce v pozadí a Marxovými spisy v ruce, pyšnil se i tím, že jeho hrdinou je jihoamerický revolucionář Che Guevara. V Mnichově z něho byli zoufalí, prezident Bayernu Wilhelm Neudecker samozřejmě nejvíc ze všech.
Velká hvězda světového fotbalu Paul Breitner měla v mládí hodně levicové názory.
archiv
Cesta k utkání Poháru vítězů pohárů do Plzně mu proto měla pomoci, jak Breitnera z levičáckého poblouznění probrat. Zvláště po konfrontaci s realitou v socialistickém Československu, kde vládla tuhá normalizace, neboť od vpádu bratrských vojsk uběhly teprve tři roky.
„Pro Plzeň to bylo tehdy utkání století. Vždyť my se plácali ve druhé lize a evropský pohár jsme hráli jako poražený finalista Československého poháru, zatímco Bayern představoval ve fotbalovém světě obrovské jméno. V sestavě osm pozdějších mistrů světa a Evropy, Beckenbauer, Schwarzenbeck, Uli Hoeness, Gerd Müller, Breitner samozřejmě také. My s nimi prohráli jen 0:1 a to jsem trefil břevno a ještě tyč," vracel se čerstvý laureát Ceny dr. Jíry František Plass k utkání, při němž se na starém stadionu ve Štruncových sadech mačkalo třicet tisíc diváků nadšených z toho, že vidí na vlastní oči fotbalisty ze Západu.
Za patnáct korun, protože přesně tolik stál tehdy lístek. A deset dokonce zlevněný.
František Plass odehrál v plzeňském dresu 163 ligových zápasů.
archiv
Viděli pochopitelně i Breitnera a Breitner zase na vlastní oči viděl, jak život v socialismu vypadá.
„Ty levičáku, ty komunisto Breitnere. Podívej se, jak to tady vypadá. Takhle si představuješ ten svůj socialistický svět? Tady chceš žít? Jestli ano, tak si vystup. Šofére zastav a on ať vystoupí," pustil se do něho prezident Neudecker, když po utkání mířil autokar Bayernu z Plzně k hraničnímu přechodu v Rozvadově.
Hvězda německého a světového fotbalu Paul Breitner. V mládí četl Marxovy spisy, na tréninky chodil s citáty Mao Ce-tunga a jeho hrdinou byl revolucionář Che Guevara.
archiv autora
Strhla se hádka a moc nescházelo, aby Breitner v Československu zůstal.
„Tehdy to mezi námi bylo skutečně vyhrocené. On prostě nechápal, že když někdo čte Marxe či Maa, zajímá se o revolucionáře a poměry za železnou oponou, když studuje dějiny a chce se dozvědět, co levicoví vůdci hlásají, ještě to neznamená, že musí být komunistou," rozpovídal se po letech mistr světa a Evropy, pětinásobný vítěz bundesligy a dvojnásobný vítěz španělské ligy Paul Breitner o příhodě, která se udála v hraničním pásmu kousek před Rozvadovem.
„Řekl jsem mu, že nemá mozek na to, aby mi takhle nadával a chtěl jsem, aby se mi okamžitě omluvil. A skutečně jsem pohrozil, že vystoupím a on bude v Německu těžko vysvětloval, proč jsem zůstal v komunistické zemi. Došlo mu, že přestřelil, takže hlesl, že se omlouvá. To mi ale nestačilo. Požadoval jsem, aby se omluvil pořádně a nahlas, aby to všichni v autobuse slyšeli. A on se omluvil podruhé. Pořádně a nahlas," prozrazovala jedna z největších a také nejrozporuplnějších postav německého a světového fotbalu Paul Breitner, co se kolem cesty Bayernu do Plzně také odehrálo.
Ono těch příběhů a historek, na které vzpomínal či vzpomínat mohl plzeňský Beckenbauer, jak se Františku Plassovi na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přezdívalo, byla spousta. A ještě víc si jich přivezl olomoucký trenér Milan Máčala z arabského světa, kde působil přes dvě desetiletí u klubových a hlavně reprezentačních celků pěti zemí.
I proto při předávání Ceny dr. Jíry přišla řeč na světový šampionát v Kataru v roce 2022 a jeho přínos pro fotbal v arabských zemích.
„Zvláštní rozhodnutí pořádat mistrovství světa v Kataru. Bude to ale suprový šampionát. Zvlášť, když padl chytrý verdikt přesunout termín na listopad, kdy nejsou v zemích kolem Perského zálivu už taková vedra. A pro fanoušky to bude něco úžasného, protože v jednom městě uvidí všechny zápasy. Navíc na nádherných stadionech, které mají Katařané v plánu po mistrovství rozebrat a horní patra věnovat rozvojovým zemím v Africe," netajil Bílý šejk, jak se pro změnu přezdívá Máčalovi v arabském světě, že by ho ještě jedno angažmá v některé ze zemí kolem Perského zálivu lákalo.
Milan Máčala přebírá v Ománu jako první trenér sultánův Řád za rozvoj sportu a kultury II. stupně.
archiv autora
„Těžko ale říct, jak a zda vůbec pomůže katarský šampionát dalšímu fotbalovému progresu v arabském světě. Problém je totiž v tom, že v těchto zemích je životní standard hodně vysoký a hráči jsou spokojeni s podmínkami, které mají. Chybí jim motivace, která posouvá dopředu africké fotbalisty, příliš se jim nechce odcházet do ciziny, natož aby se zkusili prosadit v Evropě. A když už přece jen svou zemi opustí, pak zase jen do arabské země," vzpomínal Máčala na zkušenosti z angažmá v Ománu, kde vedl reprezentační áčko i olympioniky.
„Když jsem do Ománu přišel, nepůsobil v zahraniční ani jeden hráč. Když jsem po čtyřech letech odcházel, byli v cizině už všichni. Ale až na Ali Al-Habsiho, který chytal druhou ligu za anglický Reading, všichni v okolních zemích. V Kataru, Emirátech, Saúdské Arábii, prostě mezi svými. Ono je těch problémů ale mnohem víc. I třeba s tím, že arabský fotbal je příliš zahleděný do svých soutěží a turnajů a je vlastně spokojený s podmínkami, které má," neodvážil si ani největší tuzemský znalec arabského fotbalu Máčala při úterním dekorování v Olomouci předpovídat, zda a jak pomůže šampionát v Kataru rozvoji a vzestupu tamního fotbalu.
