Dost bylo fotbalového absťáku. Hr na trávník, velí Horváth

Prakticky hned od jeho vzniku. Vzpomínám si, jak jsme s Plzní hrávali proti vesnickým klubům nebo ony jezdily k nám. Vždycky bylo příjemné cítit, že ti lidé vás rádi vidí. Tenkrát padla na hřišti hláška, kterou si dodnes pamatuju. Jeden borec po utkání směrem ke mně prohlásil: Už vím, jak jste se na té Barceloně v Lize mistrů cítili. Vystihl to naprosto reálně. Kdybychom hráli naplno, každé dvě minuty bychom soupeři dali gól.

Přesně tak. Ty zápasy jsou právě pro nadšence, kteří mají fotbal rádi. Možná by stálo za to, zeptat se jich, jaké pro ně je srovnání amatérského s profi fotbalem, který nikdy nezažili. Myslím, že je to pro ně procitnutí. Říkají si: Hele, on je ten fotbal fakt rychlej. Projekt je i proto jednoznačně skvělý. Ti, kteří působí v nejnižších soutěžích, by měli poznávat, že ligoví hráči jsou normální kluci. A naopak profíkům umožňuje, aby se dostali mezi normální lidi. Aby viděli, jak chlapi se zafačovaným kolenem, a s deseti kily nadváhy, jsou schopní se pro fotbal obětovat. A týden, co týden bojovat za svoje mužstvo.

Jsem pořád vedený v Žichovicích, vesnici u Strakonic. Časově je to špatný. Ale kdykoli bude příležitost, rád zápas za klub odehraju. Je skvělé zažít tu atmosféru. Hodinu před výkopem se sejdeme v kabině, bavíme se o zápase, trenér nám řekne, co od toho čeká. Pak rozcvička a jde se na to.

Za Žichovice nastupuju jedině doma, nemám tedy o hřištích soupeřů přehled. Máme dřevěnou zahrádku u hospody, klandr kolem hřiště. Klasika, venkovské hřiště. Jsou určitě i na této úrovni stadionky, které jsou pěkné. Hlavně hospody jsou super. (směje se)

Když jsem trénoval v Plzni, vedl jsem několik tréninků v přilehlých obcích. Bylo hezký vidět nadšení těch kluků. Jde o výjimečnou událost, na tréninku se tedy sejdou i hráči z béčka. Což už je vlastně úplně prales.

Jasně, že ano. I na této úrovni bývají kluci, kteří fotbal hráli vysoko. A pak samozřejmě ti, kteří ne, ale fotbal je baví. Pralesní ligy se naposledy hrály na podzim, o to větší chuť do fotbalu budou teď hráči mít.

Stoprocentně. Je jedno, jakou soutěž hrajete, fotbal prostě patří k životu. Ve spotu, který jsem nedávno točil, je všechno. Celá vesnice se jednou za čtrnáct dnů sejde na domácím zápase. Někdo si dá pivko, druzí zase buřta nebo klobásu. Další si zanadávají rozhodčím, část publika domácím hráčům, část soupeřům. Pak to všichni společně rozeberou v hospodě. Mají si o čem povídat. Třeba se nebaví jen striktně o fotbale. Témata jsou i jiná. Například jaký kdo předvedl výkon v noci nebo v hospodě.

Občas se zastavím za bránou, když jdu kolem. Chvilku koukám. Ale že bych šel vyloženě šel na zápas? To nestíhám.