Článek
Čech ho trumfnul. Léta se zdálo, že pět Viktorových vítězství v anketě Fotbalista roku nemůže nikdo překonat. Velcí fotbalisté přicházeli, zazářili, třikrát čtyřikrát anketu vyhráli, ale ze scény zase odešli, aniž by legendárního gólmana evropských šampiónů z Bělehradu v šestasedmdesátém ohrozili. Vízek, Berger, Nehoda, ale třeba i ti mladší, jako Nedvěd či Rosický.
V Síni slávy chybí Viktorovi římští velikáni
Musela se zjevit brankářská hvězda Čechova formátu, aby Viktora překonala a z historie vymazala. „Mě si spoluhráči pokaždé dobírali. Tonda Panenka vždy rozhlašoval, že když nemají trofej komu dát, vrazí ji prostě Viktorovi," s úsměvem vzpomínal na svých pět korunovací Ivo Viktor, když ho český fotbal uvedl do Síně slávy.
„Chybí mně v ní jiní velikáni. Bican a hlavně Římané v čele s Pláničkou, kteří přivezli stříbro z mistrovství světa v Itálii, nebo Vilda Schrojf, po němž jsem přebíral reprezentační dres, ale i třeba Petr Čech, jenž by tam patřil už dnes. Vždyť on šíří slávu našeho fotbalu po celém světě. Problém by byl snad jen v tom, že by nám kazil věkový průměr," rozpovídal se sedmdesátník Ivo Viktor.
Čech byl dojatý, stejně jako na pódiu
Čecha jeho kompliment dojal. Stejně, jako ho na pódiu Žofína dojaly reminiscence na loňské mnichovské finále Ligy mistrů, či třeba šesté dekorování Fotbalistou roku, kdy měl slzy rovněž na krajíčku.
„Nikdy jsem pana Viktora neviděl na vlastní oči chytat, ale třeba filmové záběry z evropského šampionátu v Bělehradu jsem si prohlížel mockrát. A vždy jsem obdivoval, jak moc na něho mužstvo spoléhalo a jak důležitý pro spoluhráče byl. To byla jeho velká síla a kouzlo, protože každý gólman potřebuje podobnou důvěru, protože mu dodává patřičnou pohodu," oplácel Viktorovi chválu Petr Čech netající se tím, jak moc je rád, že přepsal historii a překonal právě legendu československé reprezentace i pražské Dukly.
Viktor dokonce tvrdil, že i brankářským kumštem. „Něco společného snad máme. Třeba v řešení situací jeden na jednoho, ve vybíhání, v zalepení brány, v tom jsme si podobní. Jenže fotbal šel ohromně dopředu, takže já bych byl v dnešní době jen průměrným brankářem. A nejen proto, že jsem nenarostl tolik, jako třeba Čech, Buffon nebo Van der Sar. Hrát nohama mně bylo cizí, takže kopací techniku jsem měl mizernou, se změnami pravidel a rozestavením hráčů před bránou bych se také těžko srovnával. A o míčích nemluvě... Vždyť z nich udělali dělové koule," nezastíral čerstvý člen fotbalové Síně slávy Ivo Viktor, že srovnávat se s dnešními gólmany by si vůbec netroufal.
