Článek
Je obecně známo, že oproti minulosti v nejpopulárnějších kolektivních sportech povážlivě drhne výchova talentů. A když se přeci jen nějaký nadaný jedinec vylíhne, mnohdy ho brzdí české myšlení a nedostatek trenérské odvahy.
„Nemáme to nějak v sobě, že bychom to s nějakým mladým chtěli risknout,“ kývne někdejší reprezentační jednička Tomáš Vaclík a k dobru přihodí kemp před Eurem 2016.
Trenér Vrba pozval absolutního nováčka Patrika Schicka. V útoku Bohemky se za sezonu blýskl osmi ligovými trefami. Zakončením, drzostí nebo kličkami ve dvaceti zaujal i AS Řím. Mladý hrot se i při reprezentačním debutu trefil proti Maltě, ale šampionát stejně sledoval jen u televize. Důvod? Dal by se shrnout jednoduše: Konkurence je veliká, mladej je dobrej, ale musí si počkat.
A pozor, není to jen nešvar fotbalových trenérů.
V zimě 2018 se tvořila olympijská sestava hokejistů bez plejerů NHL a o příležitost se hlásil jistý Martin Nečas. Měl už titul s Kometou i vřelá doporučení z Brna i juniorské reprezentace. Do Jižní Koreje čerstvě devatenáctiletého holobrádka kouč Jandač nevzal s odůvodněním, že není příliš osvalený.
Ze Schicka i Nečase vyrostli ve svých profesích obávaní útočníci s globálním přesahem. S odstupem času vypadá až komicky a dost nepatřičně, že je stavitelé tehdejších reprezentačních soupisek v bažantím věku opomenuli.
Teď je na řadě Sochůrek.
V personální krizi Sparty se objevil ve středu zálohy. Okouzlil technikou, vedením míče, odvážnými přihrávkami. „Kdyby byl cizinec vyrůstající v jiné zemi, možná by se dostal do nominace na mistrovství světa, aby turnaj viděl a třeba by dostal i nějakou minutu. Tady něco podobného ani nikoho nenapadne,“ tvrdil nedávno expert Sport.cz Pavel Karoch.
V tom trochu reprezentačnímu trenérovi Koubkovi křivdil.
Teenager z Letné se ocitl na širším seznamu 54 jmen, který Koubek ve čtvrtek oficiálně zhruba o půlku proškrtá.
Bude zajímavé sledovat, jestli Sochůrek mezi zhruba třicítkou uchazečů zůstane a bude se hlásit příští čtvrtek na zahájení kratičkého kempu v Praze. Po něm se výběr zúží na finální šestadvacítku.
„Kdybych přemýšlel jako trenér, řeknu si: Když nějakého hráče vezmu, můžu ho nasadit do základní sestavy? Zařídil bych se podle toho, jak bych si odpověděl,“ uvažuje trenér David Holoubek. „Zároveň musíte někomu vysvětlovat, kdo by se na jeho úkor do nominace nedostal.“
Jistě, Sochůrek na reprezentační áčko doteď koukal leda doma. V dospělém fotbale zvládl za Spartu devět startů, v nichž ale víc než obstál. Ano, není obouchaný střety s největšími ligovými konkurenty. V evropských pohárech zažil jen domácí výplach 0:4 s Alkmaarem v osmifinále Konferenční ligy.
Takový Theo Walcott ale odcestoval s anglickou reprezentací na mistrovství světa 2006 v sedmnácti, aniž by si vůbec kopl v nejvyšší soutěži. Lamine Yamal čaroval na posledním Euru ve španělském dresu dokonce jako šestnáctiletý. Na mistrovství světa stříleli góly už coby teenageři Michael Owen, Kylian Mbappé a halda dalších.
Jistě, je nepatřičné srovnávat Sochůrka s takovými frajery. Spíš mají posloužit jako důkaz, jak se jejich kariéry dají velkým turnajem brilantně akcelerovat.
Zatímco v tuzemsku se nízký věk vnímá spíš jako zádrhel, v osvícenějším prostředí znamená podpůrný argument k nominaci.
Samozřejmě nelze srovnávat ligu proti Liberci či Slovácku s kvalitou světového šampionátu. Nutností je i správně nastavená mysl, kterou povolání spíš povzbudí, než uspokojí.
Sportovní ředitel Sparty a někdejší supertalent Tomáš Rosický ovšem na Sochůrkovi oceňuje, že se neuvěřitelně rychle dovede adaptovat na vyšší úroveň.
Tak proč nakrátko ostříhanému jinochovi nedopřát další výzvu?
Pro dobro a budoucnost českého fotbalu. Pro osobní prospěch a akceleraci zajímavého talentu. Nominace by znamenala pomocné lano i vzkaz další omladině k usilovnější práci. A taky signál, že se v tuzemském fotbale myslí s perspektivou.
„Do dospělého fotbalu rychle zapadl. Heslo mládí vpřed je fajn, ale musí mít výkonnost,“ namítne třeba Vaclík.
Nikde není psáno, že by měl Sochůrek v Americe nastupovat. Jen nahlédnutí mezi absolutní elitu může prospět a dodat sebedůvěru.
Na oplátku mládenec dodá výběru elán, nápad či šmrnc, které zákonitě nemá a nemůže mít zasloužilý třicátník.
Čest trenérským výjimkám, jako byl například hokejový kouč Pavel Wohl, který na šampionátu 1990 nasadil teenagery Jágra, Reichela a Holíka.
Opatrné smýšlení se netýká jen travnatých jevišť ohraničených bílými čarami. Je to nedlouho, co třinecký útočník Petr Sikora debutoval v hokejové reprezentaci. Ještě na kempu na dálku podepsal kontrakt s NHL organizací Washington Capitals, ale současný šampionát ve Švýcarsku sleduje dvacetiletý junák jen u obrazovky.
„Je to trochu nastavení celé české mentality. Upřednostňuje se taktické myšlení a zkušenost před talentem,“ navazuje zase fotbalový expert Karoch.
Možná i proto se v tuzemsku mluví o hráčích ve dvaadvaceti stále jako o talentech, zatímco ve světě ve stejném věku už dávno patří mezi etablované opory špičkových týmů.
Nyní má český sport v osobě reprezentačního trenéra Koubka zase možnost vymanit se ze zvyklostí. Vlastně nejde ani tak o Sochůrka, ale spíš o smýšlení, jak se v tuzemsku zachází s talenty.
