Článek
„Jsem neobyčejně pyšný. Lidé všude v zemi nám ukazují náklonost, milují nás, respektují národní tým a náš úspěch. Mám pocit, jako kdybych mířil na svoje první mistrovství světa," pronesl dvaašedesátiletý rodák z Medellínu.
Jako hráč pronikavých úspěchů během dvaceti let kariéry nedosáhl. Ovšem sotva se stal asistentem Francisca Maturany v Atlético Nacional, mohl slavit triumf v Copa Libertadores, jihoamerické obdobě evropské Ligy mistrů. Později se stal hlavním koučem týmu, když jeho nadřízený odešel k reprezentaci. Gómez se záhy k národnímu týmu připojil jako asistent, a tak mohl slavit bronz z Copa America a postup na MS 1990 a 1994.
O čtyři roky později se už jako hlavní kouč podepsal pod postup Kolumbie na šampionát ve Francii. Na následující mistrovství světa pak dovedl poprvé v historii Ekvádor! Nezdar na Copa América 2004 jej však přiměl k rezignaci. Okusil práci televizního komentátora, vedl reprezentaci Guatemaly či klub Santa Fé z Bogoty, aby se vrátil jako hlavní kouč Kolumbie.
Jenže v srpnu 2011 napadl před barem v Bogotě ženu. Marně ospravedlňoval opakované údery pěstí tvrzením, že jej urazila. „Omlouvám se a prosím za odpuštění mého chování. Stydím se před svou matkou, manželkou, stejně jako každou ženou v mé vlasti," pronesl v emotivním projevu. Organizace na ochranu ženských práv však vyvíjely takový tlak, že Gómezovi nezbylo než rezignovat.
O šest měsíců později se sice krátce objevil na lavičce Independiente Medellín, ale i vlivem probíhajícího soudního řízení záhy skončil. Příležitost k fotbalovému vykoupení dostal z Panamy, která jej na začátku roku 2014 po krachu snu o postupu na MS do Brazílie angažovala s cílem dostat tým na šampionát v Rusku.
„Slibuji, že se mnou se dočkáte první účasti na turnaji," pronesl horlivě v únoru 2014. V další sezóně se radoval z ceny pro Nejlepšího trenéra roku CONCACAF (sdružuje Severní Ameriku, Střední Ameriku a Karibik).
V poslední den bojů kvalifikace o Rusko pak porazila Panama v říjnu 2017 Kostariku 2:1 a na úkor USA tak Gómezův výběr slavil premiérový postup na MS. „Sám jsem nedoufal v něco tak báječného. Jsme velmi mladá fotbalová země, pokud jde o naši historii a ligovou soutěž," ztotožnil se kolumbijský rodák s fotbalovou historií Panamy, kde se trenér se stal hrdinou. A tamní média nepochybují, že jím bude i bez ohledu na výsledky s Anglií, Belgií a Tuniskem.
| Trenérští rekordmani MS |
|---|
| Henri Michel (Francie) |
| Francie na MS 1986, Kamerun na MS 1994, Maroko na MS 1998, Tunisko na MS 2002 |
| Bora Milutinovič (Srbsko) |
| Mexiko na MS 1986, Kostarika na MS 1990, USA na MS 1994, Nigérie na MS 1998, Čína na MS 2002 |
| Carlos Alberto Parreira (Brazílie) |
| Kuvajt na MS 1982, Spojené arabské Emiráty na MS 1990, Brazílie 1994 a 2006, Saúdská Arábie na MS 1998, Jižní Afrika 2010 |
