Článek
„Nepamatuji si takové drama. Natož podobné nervy," vydechl letenský kouč Zdeněk Ščasný, když po neskutečných zvratech rozřešil čtvrtfinálovou partii MOL Cupu ve prospěch jeho týmu penaltový rozstřel a vydařená pátá rána neomylného exekutora Kangy.
Štěstí bylo vrtkavé, uznal Diviš
„Obrovské návaly," snad ani nedýchal kouč Severočechů Stanislav Hejkal, jehož svěřenci nejdřív odvrátili vyřazení Jeřábkovým gólem v čase, který už sudí Orel přidával po naplnění devadesáti minut navrch, aby pak za podobné situace a obdobných sekundách hraných nad plán o výhru nad Spartou přišli.
Zdeněk Ščasný, Adam Kotalík a Tomáš Rosický během utkání čtvrtfinále Mol Cupu v Teplicích.
„Teď to bolí. A moc. Ale vypadli jsme s hlavou nahoře," nemínil vinit žádného ze svých hráčů, že snad při hektickém náporu Pražanů v nastaveném čase neodkopl balon někam na tribunu, neposbíral pár vteřin a neuhájil výhru, kterou už jeho tým svíral v rukou.
„A přitom opravdu stačilo balón odpálit. Kluci se ale snažili řešit situaci fotbalově, za což nás Sparta ztrestala," litoval teplický gólman Jakub Diviš promarněné postupové šance.
„Bylo to o štěstí. My ho měli v nastavení první půle, Sparta naopak v posledních vteřinách utkání," snažil se zůstat nad věcí, i když inkasovaný gól po sto dvaceti vyčerpávajících minutách samozřejmě moc a moc mrzel. Jeho, spoluhráče zrovna tak.
„Vždyť kdyby Jindráček zvýšil ve velké šanci na 3:1, Sparta by se už nezvedla," připomínal teplický kouč Hejkal klíčový moment prodloužení.
Teplická radost po gólu proti Spartě.
Mladík s nervy ze železa
„Věřil jsem do samého konce, že jsme schopni vyrovnat a vynutit si penaltový rozstřel, byť to třeba zní blbě a namyšleně," přísahal trenér Ščasný, že nepochyboval ani chvíli, že jeho tým partii s Teplicemi dovede alespoň k remíze.
„Proto jsem také šel na hřiště. Měl jsem čekat, až přijde šance, ta skutečně přišla a já ji proměnil," tvářil se letenský mladík Václav Drchal, jako by bylo samozřejmé podobné drama rozřešit. On to svedl, vyrovnal a nasměroval čtvrtfinále k penaltovému rozstřelu. A jen mimochodem, i v něm si na exekuci troufnul.
„Já se na ni vyloženě těšil. K penaltě jsem se v áčku ještě nikdy nedostal, a přitom je kopu strašně rád," prokazoval, že má v devatenácti letech nervy ze železa.
Kanga je měl také, takže po selhání teplických exekutorů Kučery a Ljevakoviče rozhodující penaltu rovněž proměnil. Sparta tak může dál snít, že letošní sezonu zachrání alespoň ziskem pohárové trofeje. Vždyť díky penaltám už je v semifinále.
Ščasný si nakonec vzpomněl
„Pro diváky to musel být zážitek, pro nás trenéry to bylo ovšem o moc horší. Zvláště, když rozhodovaly penalty, které jsou vždy loterií. O to víc jsem rád, že jsme je zvládli a jdeme dál," vystřídal pocit spokojenosti a štěstí v duši sparťanského kouče Ščasného předchozí prožité trauma.
Hráči Sparty po závěrečné Kangově penaltě slaví pohárový postup v Teplicích.
„V první půli jsme se nedokázali vyrovnat s teplickou agresivitou, napadáním a ani s terénem, který byl hrozný, po změně stran jsme ale hru zjednodušili a začali hrát fotbal, jaký jsme hrát chtěli. Hlavně jsme však ukázali obrovskou sílu, protože gól inkasovaný v 92. minutě nás srazit měl, ale nesrazil," kvitoval vůli, kterou jeho svěřenci prokázali.
A právě přitom se rozpomněl na podobný zápas, kdy si prožil takové nervy jako v Teplicích.
„Před třemi lety v domácí odvetě Evropské ligy proti Sönderjyske. Po bezbrankové remíze v Dánsku jsme prohrávali v domácí odvetě už 0:2, ale nakonec jsme zápas vyhráli gólem vstřeleným v 85. minutě 3:2," vybavil si Ščasný obdobné drama a podobné emoce.
