Článek
Oprátku už jste měli utaženou kolem krku a s pohárem se pomalu loučili, protože půlhodinové prodloužení se naplnilo, a i vteřiny nastavení neúprosně ubíhaly. Věřil jste, že zachráníte alespoň remízu a vynutíte si penaltový rozstřel?
Může to sice znít blbě, ale věřil jsem do poslední chvíle. A to přesto, že jsme nevyužili velkou příležitost pár chvil před vyrovnávací brankou. Potřebovali jsme i trochu štěstí a dočkali jsme se hned poté. Kanga to udělal fantasticky a Drchal příležitost proměnil.
Asi veliká úleva po tak divokém zápase, v němž jste ještě pár desítek vteřin před naplněním základní hrací doby měli postup v rukou vy, a po půlhodině prodloužení pro změnu Teplice.
Pro fanoušky to musel být zážitek, pro nás trenéry už to bylo horší.
Guélor Kanga a trenér Sparty Praha Zdeněk Ščasný během utkání čtvrtfinále Mol Cupu v Teplicích.
Vzpomenete si na podobně traumatizující a dramatickou partii? Zažil jste během kariéry podobný průběh zápasu?
Něco takového si nevybavuji. Šlo o typický pohárový duel. V lize by zápas skončil 1:1 a šlo by se domů, tady se pokračovalo půlhodinovým prodloužením a penaltami navrch.
Váš tiskový mluvčí vám napovídá...
Ano, má pravdu. Proti dánskému Sönderjyske to bylo před pár lety v Evropské lize také drama. Po čtyřiceti minutách jsme prohrávali 0:2, abychom nakonec vyhráli 3:2 gólem vstřeleným pět minut před koncem.
Z penaltového rozstřelu jste nejspíš obavy neměli, když jste si ho úspěšně vyzkoušeli už v předchozím pohárovém dějství na podzim v Opavě.
Jenže penalty jsou pokaždé loterií, takže by bylo nesmyslem tvrdit, že jsme se při nich cítili jako favorité. I proto jsem před rozstřelem hráče uklidňoval, že je to jen fotbal a že v životě jsou důležitější věci než penalty.
Hráči Sparty po závěrečné Kangově penaltě slaví pohárový postup v Teplicích.
Zabralo to...
A my jsme v semifinále poháru. Historie se nebude ptát, jak jsme se tam dostali.
Hodně hektiky a nervů v tom bylo, to určitě nepopřete.
Ale také naší vůle, bojovnosti, odhodlání. Měl nás srazit gól inkasovaný v 92. minutě, což se ale nestalo, protože se projevila velká mentální síla mužstva. Nezabalili jsme to, bojovali dál. A to přesto, že jsme mohli skóre otočit už v prodloužení, protože Hložek a Drchal k tomu příležitosti měli.
Dlouho jste se ovšem na Stínadlech hledali, celou první půli si nevěděli s Teplicemi rady. Jako by na vás ležel stín sobotní ligové prohry z Mladé Boleslavi.
Byli jsme na Teplice připraveni, věděli jsme, co na nás zkusí a s čím vyrukují, přesto jsme si nedovedli s jejich důrazem a agresivitou v první půli poradit. Hlavně proto, že jsme chtěli hrát a situace řešit fotbalově. Po změně stran jsme hru zjednodušili, zlepšili přechodovou fázi, vyrovnali se i s hrozným terénem a byli jsme výrazně lepší.
A stín Mladé Boleslavi?
Rozdíl byl hlavně v tom, že v Mladé Boleslavi jsme si připravili tři čtyři šance, které jsme neproměnili. V Teplicích se hrálo vlastně bez šancí a my přesto dali dvě branky.
Ke zlepšení vám dopomohlo i vystřídání Tetteha, jehož nasazení nebylo příliš povedeným tahem.
Potřebovali jsme hráče do soubojů, protože jsme měli jasno v tom, co nás čeká. Proto jsme ho nasadili, ale Benji náš záměr neplnil. On sám ví, že není v optimální formě, já to vím také. Měl jsem s ním pohovor a přesvědčoval ho, že musí dál pracovat v tréninku a forma zase přijde.
