Článek
Plzeň bědovala, zato Sparta prožívala slastnou euforii. Podruhé v historii samostatné českého fotbalu slavila double. A jako jediná. Po vítězství v lize přišel i triumf v poháru. I když až po penaltovém rozstřelu.
Lavička riskoval a věřit nepřestal
„Ale byly to nervy, protože Viktorka měla k pohárovému vítězství hodně blízko. Po vyrovnané první půli byla po přestávce aktivnější než my, z čehož se zaslouženě rekrutovala její branka. Proto jsme riskovali, vsadili vše na jednu kartu a hlavně - věřili do poslední chvíle," přiznával sparťanský kouč Vítězslav Lavička, že tepová frekvence mu s ubíhajícími minutami a blížícím se závěrem prudce stoupala.
„Ve druhé půli jsme si nevypracovali jedinou nebezpečnější příležitost, ale tu úplně poslední akci jsme naštěstí dohráli až do konce a z pokutového kopu pak v nastaveném čase vyrovnali. A penaltový rozstřel už představoval samozřejmě loterii," připouštěl, že výhra jeho mužstva byla dost šťastná.
„Ale radost ze zisku double je i tak obrovská," přidával Lavička promptně. "Zvláště proto, že jsme v roce 120. sparťanského výročí zase posunuli historii."
Vaclík se Kadeřábkovi nabízel
To jeho plzeňský kolega Dušan Uhrin slova pro prožitý kolaps těžko nacházel. Aby ne, když ještě v nastaveném čase jeho tým svíral trofej v rukách, ale nepochopitelným Petrželovým zkratem o ni přišel. Nejprve rukou nešťastného hráče, poté penaltou, kterou v desáté sérii zahodil.
„Tušil jsem, co asi prožívá a proto jsem byl v klidu. Při předchozích penaltách jsem vycházel z plzeňské exekuce pokutových kopů, které jsem si nastudoval na videu, ale bylo to na nic. Neměl jsem nárok. Nakonec jsem proto už jen riskoval a ono to vyšlo," přiznával sparťanský gólman Tomáš Vaclík, že mu rozhozená Petrželova nervová soustava nahrála.
Následnému sparťanskému exekutovi Pavlu Kadeřábkovi pochopitelně také. „Vůbec se mi na penaltu nechtělo. Vaclík dokonce nabízel, že půjde kopat místo mě, ale takovou ostudu jsem přece nemohl připustit. Ještě že Petržela nedal... Nevím, zda bych k míči vůbec došel, jak jsem byl rozklepaný," sypal ze sebe celý šťastný, že on to byl, kdo o vítězství a double Sparty nakonec rozhodl.
Uhrin: Stejně by musel jít...
„Nemá cenu se pitvat v tom, zda měl jít kopat Petržela nebo Kozáčik. Kluci se dohodli mezi sebou a já to respektoval," omítal kouč Uhrin spekulovat, zda neměl nešťastníka Petrželu od dalšího utrpení ušetřit.
„Stejně by na penaltu nakonec jít musel."
Zklamání těžko vydýchával, ale snažil se zůstat nad věcí. „Nedali jsme dvě tři šance, což je škoda. A nešťastného zápasu pochopitelně také. Po přestávce jsme byli jasně lepší, jenže fotbal se na kdyby nehraje. Byl jsem sice hrdý na to, jak jsme druhou půli hráli a Spartu k ničemu nepustili, jenže na penalty vyhrála ona a má pohár," doznával mladší z trenérské dynastie Uhrinů.
