Článek
Fotbalisté Zlína vyhráli v Olomouci domácí pohár MOL Cup.
Zklamaní fotbalisté Opavy.
Radost měl i hlavní trenér Zlína Bohumil Páník.
Zleva Nemanja Kuzmanović z Opavy a Róbert Matějov ze Zlína.
Zleva Nemanja Kuzmanović z Opavy a Robert Bartolomeu ze Zlína.
Tomáš Smola z Opavy a Zoran Gajič ze Zlína.
Fanoušci Zlína.
Fanoušci Opavy.
Fanoušci slavili v centru Zlína triumf v MOL Cupu
Jádro zlínských fandů slaví po návratu z finále poháru
Pomalu půl století čekal fotbalový Zlín na podobný úspěch a zápasy na evropské pohárové scéně, které si na podzim zahraje. V sedmdesátém roce se tam dostal ještě jako Gottwaldov, ve středečním podvečeru po triumfu v olomouckém finále už zase jako Zlín.
Pohár náplastí na duši
„Jsem sice už dost starý na to, abych zůstal nad věcí, ale po těžkém jaru je to samozřejmě i pro mě zklidnění a náplast na duši," ulevilo se trenéru Páníkovi, že finále napravilo bídné ligové jaro, během něhož byl hned několikrát blízko vyhazovu. Krizové chvíle ale nakonec ustál. I třeba proto, že nabídl větší prostor k seberealizaci svým asistentům a sám se stahoval do pozadí.
Při finále Mol Cupu ale v pozadí rozhodně nebyl. Tušil, jaká šance se Zlínu nabízí. „Před dvěma a půl lety jsem byl s mužstvem ve druhé lize, teď má Zlín před sebou Evropskou ligu. A pokud Manchester United příští středu ve Stockholmu pomůže, dokonce účast v její základní skupině," upozorňoval před finále i po něm, co může pro klub účast v pohárové Evropě znamenat.
„Třeba stejnou cestu, jakou se se před časem vydal Liberec nebo také Plzeň. Tedy pokud oněch sedmdesát miliónů plynoucích z účasti v základní skupině Zlín mít bude a rozumně s nimi naloží," připomínal, že investování do posílení stávajícího hráčského kádru bude hodně důležité.
„Pro Plzeň či Liberec bylo všechno pochopitelně snazší, neboť tato města jsou blíž Praze než Zlín a byly a jsou pro hráče zajímavější. Ale teď by se pro ně mohl stát zajímavý i Zlín," meditoval Páník.
Zda do posilování kádru bude mluvit i on, o tom však za nic na světě spekulovat nechtěl. „Uvidím, co se bude dít dál, zeptejte se za tři týdny," odrážel s úsměvem na rtech všechny dotazy.
Uličný už nebude machrovat
„Takových trenérů, kteří skončili poté, co uhráli první místo, už přece bylo: Po dvou a půl letech je jisté opotřebení přece jen znát," pravil s nadhledem, jako by ho vlastní budoucnost ani příliš nevzrušovala.
„Teď jsem spokojený. Večer si dám slivovičku a zapiju ji plzničkou, aby se mi lépe spalo. A spokojený budu i v příštích dnech, protože až se na tenisovém kurtu potkám s Petrem Uličným, nebude už na mě machrovat, že on pohár vyhrál a já ne. Mám ho také a jde samou sebou o největší úspěch mé trenérské kariéry."
Dál už raději mluvil o hráčích a mužstvu. Třeba o zlínském hrdinovi, jímž se stal Robert Bartolemeu, který finále rozhodl.
„Na podzim hostoval v druholigovém Znojmě, kde se na hřiště příliš nedostával. Je to rychlý, dynamický fotbalista schopný prosadit se i v osobních soubojích, přesto ho na jaře nikdo ve druhé lize na hostování nechtěl. Zůstal tedy ve Zlíně a já ho ujišťoval, že když na sobě bude pracovat, jeho čas přijde. A ve finále skutečně přišel," chválil mladíka, jehož trefa poslala zlínské mužstvo do pohárové Evropy.
Zda zachránila i samotného Páníka, o tom se teď bude spekulovat a až za dva tři týdny se ukáže, zda i trenérovi pomohla, aby ve Zlíně zůstal a pohárovou Evropu s ním ochutnal.
