Článek
Jak jste se dozvěděl o zájmu Chelsea?
Před pár dny za mnou přišel generální ředitel klubu Boris Žiganov. Řekl mi, že mě Angličané chtějí na pozici dvojky. Přijeli mě sledovat na zápasy s Permem, Dynamem Moskva a Spartakem. Dvakrát jsem přitom vychytal nulu. Bez váhání jsem mu odpověděl, že nikam nejdu.
Vážně jste se ani trošku nerozmýšlel?
Ne. Ani vteřinu. Řekl jsem jasně, že přestup do Chelsea nepřipadá v úvahu.
Neříkejte, že vás zájem slavného fotbalového gigantu patřícího movitému Abramovičovi nechal chladným?
Byl jsem potěšen. Ale jasno jsem měl okamžitě. Nechci nikde sedět na lavičce. A v Chelsea by to tak bylo. Ani jsem celou věc nebral jako nějakou událost. Stojím pevně nohama na zemi. Věděl jsem, že do branky bych se dostal výjimečně.
Jenže byste byl v Premier League, nejlepší soutěži v Evropě. K tomu hrál Ligu mistrů, zřejmě i finanční hledisko by nebylo špatné. Šlo o výjimečnou možnost...
Jenže nic z toho by mě netěšilo. Nebyl bych šťastný, kdybych nechytal. V Saturnu se mi daří a já chci mít z fotbalu hlavně radost. Chci mít příležitost zúročit celotýdenní přípravu během víkendu při zápasech. A v Anglii bych si šel při zápasech sednout na lavičku.
Mohla to pro vás být přece obrovská zkušenost?
Kdybych byl mladší, tak možná. Ale ve třiatřiceti letech nechci sedět na lavičce. Nikdy jsem v takové pozici nebyl. Vždy jsem v klubech působil jako jednička. A sedět na závěr kariéry mezi náhradníky by byla hodně hořká zkušenost (směje se)...
Mluvil jste o situaci s Petrem Čechem, jemuž jste dlouho kryl záda už v reprezentaci?
Ne. Vlastně tak ani nevím, do jaké míry byl zájem Chelsea o moje služby iniciovaný z jeho strany a zda byl skutečně tak vážný.
Sehrála velkou roli ve vašem rozhodování i rodina, s kterou jste v Rusku pátým rokem a tudíž jste si vytvořili zázemí?
Rozhodně. Při reprezentačních srazech jsme s Petrem Čechem několikrát při kávě seděli a rozebírali naše povinnosti. Petr vždy říkal, že je pořád pryč z domova. Hrají evropské poháry, k tomu ligu, Anglický pohár, Ligový pohár... Není vůbec doma, systémem středa sobota hrají každý týden. Moje dcera teď začala chodit do školy v Čechách, střídavě jsou s manželkou v Praze a střídavě v Rusku. Vše by se zkomplikovalo. Rodina je moc důležitá.
Netlačil na vás ani Saturn, k němuž vás váže kontrakt ještě na příští rok a tudíž by inkasoval tučné odstupné?
Vůbec ne. Klub není v situaci, kdy potřebuje vydělávat na přestupech. Za pět let, které jsem tady prožil, nepamatuji prodej hráče z ekonomického důvodu. Saturn rozhodně nemá finanční nouzi.
V klubu máte smlouvu ještě na příští rok. V minulosti jste mluvil o možnosti prodloužení kontraktu. Už došlo na jednání?
V nejbližších dnech se vše vyřeší. Pravděpodobně se domluvíme na smlouvě pro rok dva tisíc deset. A není vyloučeno ani prodloužení o dvě sezóny.
Jakou variantu budete preferovat vy?
Zřejmě se domluvíme do konce roku dva tisíce jedenáct s klauzulí, že rok před vypršením smlouvy si sedneme a promluvíme si o mém přínosu pro tým a naplnění kontraktu i v posledním roce. Po příchodu německého trenéra Röbera jsme se zvedli herně i fyzicky. Dal našemu projevu styl. A v zimě chce kádr pročistit, přivést hráče hladové po úspěchu. Láká mě být součástí nového Saturnu.
Takže vás momentálně zaměstnává více než zájem Chelsea blížící se jednání s klubem?
Myšlenkami na Chelsea jsem se nezabýval vůbec. A kontrakt taky neřeším. Momentálně se plně koncentruji na závěr ligy, v které bojujeme o záchranu, a na učení s dcerou. S manželkou i malým synem dorazili na tři týdny do Moskvy, tudíž mám doma veselo.
Jak úlohu otce-učitele zvládáte?
Andrea chodí do první třídy, takže se během odpoledne či večera věnujeme čtení a počítání jednoduchých příkladů. Je fajn, že jsou tu se mnou.
Jistě jde o příjemné rozptýlení od záchranářských starostí Saturnu?
Rozhodně. Ale já nemám strach, že bychom se nezachránili. Máme náskok šest bodů na předposlední tým a dostatečně silné i zkušené mužstvo. Ale závěr soutěže bude pořádná fuška, protože konce jsou v Rusku divoké. Někdy se nehraje jen na hřišti.
