Jsem naprosto zhnusen, prohlásil Wenger. Nemínil tím ovšem další potupu Arsenalu, ale verdikty sudího

Čiré bláznovství, když se fanoušci Arsenalu uprostřed února po prvním osmifinále Ligy mistrů domnívali, že mnichovská noc hrůzy představuje vyvrcholení jejich trýzně a že větší potupu už prostě nemohou zažít. Za tři týdny se ji prožili zase. A o to větší, že se odehrála v jejich londýnském chrámu. Přímo na Emirates stadium. Znovu s Bayernem, opět stejným výsledkem, zase rozdílem třídy. „Je těžké pochopit, co se stalo,“ vypravil ze sebe kouč Kanonýrů Arséne Wenger. Jenže fanoušci to chápali - jejich tým byl zničen a jeho jméno pošlapáno.

Jen jednou jedinkrát v celé historii Ligy mistrů se totiž stalo, že by některé mužstvo bylo vyřazeno větším rozdílem, než nyní Arsenal. Shodou okolností se o to přičinil právě mnichovský Bayern, který na jaře roku 2008 vyprovodil v osmifinále Sporting Lisabon po výhrách 5:0 a 7:1 s celkovým skóre 12:1.

Teď byl na řadě Arsenal a nedopadl o moc lépe. I pro otrlé je skóre 2:10 příliš. A domácí prohra 1:5 tuplem, protože obdobným rozdílem Kanonýři doma naposledy prohráli před více než osmnácti lety v Ligovém poháru s Chelsea. Tehdy se ovšem ani na čestný gól nezmohli.

Bayernu ho sice dali, ale co z toho, když konfrontace s německým mistrem skončila zase ostudou?

„Těžko takovou prohru přijmout," povzdechl si domácí kouč. „Mám pocit, že jsme tvořili hru, jak jsme chtěli. Vyvinuli jsme obrovské úsilí a hráli velice dobře, dostali soupeře pod velký tlak. Jenže když se ocitnete v deseti a víte, že musíte vstřelit čtyři góly, v hlavách hráčů zazní, že něco takového je prostě nemožné," vysvětloval, proč jeho tým nebyl po Lewandowského penaltě schopen Bayernu vzdorovat.

„Zvláště, když Lewandowski byl před penaltou v ofsajdu," hledal Wenger omluvy, kde se dalo.

Ale že by snad zapochyboval, že pod prohrou je podepsán i on sám? Že by zvažoval, zda má Kanonýrům opravdu ještě co dát? Nic takového!

Možná proto, že promluva kouč Bayernu Carla Ancelottiho na něho působila jako hojivý balzám.

„Dokud nepřišla penalta, byl to pro nás obtížný zápas. Náročnější, než ukazuje konečný výsledek," připouštěl italský kouč ve službách Bayernu navzdory vysoké výhře.

„Ale to proto, že jsme v prvním poločase spali. Před zápasem jsme o tom mluvili, věděli jsme, co přijde, bylo nám jasné, že Arsenal bude hrát agresivně a bude nebezpečný, což se skutečně stalo. Vytvořil si šance, dal gól, mohl přidat i druhý," připomínal Arjen Robben, že Bayern úvodních 45 minut prospal a teprve když se po přestávce probudil, zasadil Kanonýrům zničující úder.

„Penalta a vyloučení všechno změnilo. Penalta naprosto jasná, protože pokud jste posledním hráčem před soupeřovým brankářem, nemůže nic jiného následovat," oponoval Wengerovi, jehož hráči se vyloučením Koscielnyho dostali v historii Ligy mistrů na druhou příčku mezi celky s největším počtem červených karet. Nasbírali jich už osmnáct, takže se pomalu dotahují na turínský Juventus, který má o čtyři hříšníky víc.

„Z některých verdiktů rozhodčím jsem velmi nešťastný. Za stavu 1:0 neodpíská jasný pokutový kop na Walcotta, pak nařídí penaltu, která penaltou nebyla, protože faulu předcházel ofsajd. Tím zabije zápas a naše obrovské úsilí, protože kdo ví, jak by Bayern reagoval, kdybychom vstřelili druhou branku," sypaly se z trenéra Wengera pocity neskonalé křivdy.

„A když si navíc uvědomím význam utkání, jsem naprosto zhnusen."