Na vlastní kůži: Nedloubej se v nose a nabízej se! Jak si Šilhavý podal novináře

Uvítaní je lákavé, místo v šatně s mojí jmenovkou a úhledně nachystaná tréninková souprava. A hned vedle mě redakční kolega Robert Neumann, který má ligový titul s Libercem. Na velké kochání a okukování ovšem není čas.

„Trenéři vzkazují, že kdo bude na hřišti pozdě, má to za pět set," s úsměvem vyhrožuje mluvčí nároďáku Petr Šedivý.

Na ploše strahovského stadionu Přátelství už je všechno nachystáno. Vítají nás reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, jeho asistent Jiří Chytrý a kondiční kouč týmu do šestnácti let Ondřej Bejbl.

Začalo se pěkně zostra, přesně jak trenéři avizovali. Po důkladném protažení ihned následuje práce s míčem a kratší sprint. „Jdeme dál, jdeme dál! Čekají nás intenzivnější činnosti, tak ať jsme připravení," pobízí Šilhavý.

Brzy zjišťuji, že letní příprava s mým týmem ČAFC Praha se mi bude moc hodit. Někteří spoluhráči jsou už po rozcvičce slušně zadýchaní...

Následuje klasické bago s pravidlem 15 přihrávek = kotoul. „Jesle jsou za pět. Nezmenšuj prostor, pak máte míň místa. Pojď, pojď, zlepšíme. Dobrý, dobrý, bylo to slibné. Pojď, udělejte rekord!" Tak a podobně nás trenéři drží v tempu.

Asi nejzajímavější částí je modelové cvičení ve vymezeném čtverci na počet přihrávek. Inspiraci hledali trenéři dokonce v centru mládeže španělské Barcelony, kde tohle cvičení na několik způsobů používají.

„Děcka v akademii Barcy zvládnou tak dvacet doteků..." motivuje nás trenér Chytrý.

Cílem je dosáhnout více přihrávek v řadě za sebou, než soupeř. Vždy však má hra určitá kritéria, jako například omezený počet doteků, přihrávku s neutrálním hráčem (hráč hrající vždy s týmem, který má míč) nebo narážečku se spoluhráčem za lajnou.

„Stop! Podívej se, kde stojíš! Nahrnete se všichni na jedno místo, pak je tady takový prostor," zasahuje Šilhavý do nastalého chaosu.

„Už to zase zmenšuješ. Nedloubej se v nose a nabízej se! Málo mluvíte, málo... Dobrá pasáž tam byla. Teď to můžeš držet v chůzi," glosuje další naše snažení.

Osobně mě cvičení hodně zaujalo, i když bylo někdy těžší udržet v hlavě všechna pravidla a neztratit orientaci.

„Patnáct doteků je na poprvé velmi dobré. Jinak musím říct, že někteří z vás už jsou jako naši profíci. Projdou kolem trenéra a v předklonu funí, jako že jsou unavení. Tomu trenér nesmí podlehnout, musí dělat, že nevidí..." chechtá se Chytrý.

Co by to bylo za trénink, kdyby se na konec nestřetly dva desetičlenné týmy tváří v tvář. Hraje se pět na pět, po dvou minutách se pětky střídají.

„Přepínání z útoku do obrany a opačně musí být rychlé. A taky že tady bude!" zdůrazňuje Chytrý při úvodních taktických pokynech.

„Nemyslete jen na taktiku, snažte se i dávat góly," nakazuje Šilhavý.

Možnost zahrát si proti němu však nemáme. „Já hrát nebudu. Ublížil bych si, a to by se vám líbilo..." usmívá se v roli rozhodčího.

Nutno podotknout, že díky malému hřišti měla hra patřičný spád a bylo k vidění hodně povedených akcí.

„Hej, hej! Málo gólů! Takhle překopnout bránu? Dvacet kliků po utkání... Jesle? Tohle se za nás trestalo..."

První zápas vyhráváme 3:1. Jednou jsem se pod dohledem reprezentačního kouče trefil i já, další šance jsem ale zahodil.

„Jak jste na tom? Tak hrajeme znovu od 0:0. Kdo prohraje, čeká ho krátký běžecký trest," dává nám Šilhavý přídavek.

Je polední vedro, hlásí se únava, ale všichni chtějí vydržet až do konce. Naštěstí jsem byl i podruhé součástí žlutého vítězného týmu (2:0) a vyhnul se tak trestu, který čekal na poražené družstvo.

„Nečekal jsem takový nářez. První půlka ještě šla, ale pak jsme hráli na malém prostoru, a to je vždycky na krev. Tři měsíce jsem se nehýbal, teď je to na koronárku," líčí Robert Neumann pocity většiny přítomných.

Kouč nároďáku vtipkuje, že některé novináře bude po dnešku před příští nominací sledovat. Je gentleman, nevyužil šance si na nich za některé články smlsnout.

„Chvíli jsme přemýšleli o kondičnějším tréninku... Ba ne. Proběhl v přátelské atmosféře, doufám, že kluci byli taky spokojení. A aspoň něco si z toho třeba vezmou. A až budou hodnotit a analyzovat jednotlivé výkony, že budou o kousek dál," usmívá se Šilhavý.

„Byli hodní. Ze začátku hrozili, jak nám dají zabrat, ale nebylo to tak hrozné," potvrzuje Bob.