Článek
Určitě sám cítíte zmiňovaný paradox - v druholigovém anglickém Readingu jste v posledních týdnech jen náhradníkem, trenér Rada vás však přesto povolal do české fotbalové reprezentace k přátelskému zápasu v Maroku...
Však jsem za to ohromně rád. Alespoň mohu dokázat, že mám mužstvu co dát a že mám v reprezentaci pořád místo.
Kdyby jen to - vždyť vy jste vzýván přímo jako spasitel, který by měl v těžký jarních kvalifikačních bitvách nahradit Rosického, jenž asi těžko důležité bitvy o Afriku stihne...
To už tady bylo před loňským evropským šampionátem, jenže já se podobnými myšlenkami neirituji. Tomáš je hráčem, jenž je těžko nahraditelný. A otázkou je, zda je vůbec nahraditelný.
Ale vy jste to už přece dokázal... Třeba když šlo v Německu v kvalifikaci o EURO 06 a vy jste se s rolí dirigenta národního mužstva vyrovnal přímo skvěle.
Samozřejmě že se budu snažit odevzdat to nejlepší, co v sobě mám a podat co nejlepší výkon. Už teď v Maroku, v kvalifikaci pochopitelně také.
Jenže to budete mít asi hodně těžké, když v Readingu pravidelně nehrajete a zápasové zatížení vám musí očividně scházet.
To je samozřejmé. I proto jsem se před čtrnácti dny už vydal za trenérem, zda něco dělám špatně nebo jestli proti mně něco má.
Dost nezvyklé, aby si v Anglii - byť ve druhé lize - domlouval hráč schůzku s trenérem...
A co jsem měl dělat? V prosinci jsem hrál, ve čtyřech zápasech jsem figuroval v základní sestavě a najednou jako když utne. Takže jsme s manažerem domluvili schůzku, abych se dozvěděl, jak na tom jsem a zda se mnou kouč počítá.
Co trenér? Dozvěděl jste se něco nového? Něco povzbudivého?
Že je se mnou spokojený a počítá se mnou. Vím, že to má těžké, neboť mužstvu se daří a pořád figuruje na příčkách zajišťujících návrat do Premier League. Proto jsme se dohodli, že budu chodit hrát pravidelně alespoň za rezervu, abych až tak úplně nevypadl z tempa a rytmu. A já do těch zápasů dávám všechno, snažím se je odehrát v co největším tempu a vydat se ze všech sil, protože žádný trénink nenahradí zápas. A to přesto, že v utkáních rezerv se někdy hraje hodně od podlahy.
Jenže jako v áčku Readingu to není...
Samozřejmě že ne, ale musím se o své místo poprat a prosadit se, jako když jsem do Anglie přišel a v Premier League pravidelně hrál. Konkurence je velká, neboť o jedno místo v sestavě se nás rve pět.
Víru ale neztrácíte, skepsi a malomyslnosti nepropadáte...
Nikomu se samozřejmě nelíbí vysedávat na lavičce. Zvláště, když jsem po loňském zranění už v pořádku, žádné problémy nemám a cítím se dobře. Občas jsem se sice psychicky necítil dobře, ale když jsem od trenéra slyšel, že mám zůstat, že je s mým přístupem spokojený a že všechno dělám, jak mám, budu se rvát. Až do léta a v létě zase, protože na scénu Premier League se chci s Readingem vrátit.
