Článek
Spoluhráči kolem něho také, na čemž měl Hubník působící po sedmi sezonách v plzeňských službách nyní doma na Hané pochopitelně rovněž velkou zásluhu. Tím, že na ně v jednom kuse mluvil a křičel, že je uklidňoval a na trávníku v konfrontaci se Skoty permanentně dirigoval.
„Musel jsem, vždyť jsem měl kolem sebe z devadesáti devíti procent hráče, pro které šlo o vůbec první reprezentační start. Proto jsem na ně v jednom kuse mluvil, proto jsem musel pomoci s organizací hry," vykládal Hubník, nejstarší a samozřejmě nejzkušenější muž Holoubkova výběru poskládaného po bratislavském třeskutém dění a rozpuštění reprezentačního výběru během necelých pěti hodin.
V jednu chvíli mluvil možná až příliš, což sám přiznával. To když Skotové v závěru první půle vyrovnali a rázem jim po nevyvedeném začátku stouplo sebevědomí.
„Při centru po zemi do naší šestnáctky jsem volal na Zeleného: Záda. Chyba, křičet jsem neměl, protože on mě neslyšel a nabíhajícího Dykese neviděl. Kdybych nemluvil a šel do toho sám, mohl jsem možná míč zblokovat," vyčítal si chybu, která Ostrovanům pomohla.
„Přitom jsme vstoupili do zápasu dobře, hráli aktivně a soupeře jsme překvapili. Věděli jsme, že Skotové udělají chybu a oni jich udělali několik. Škoda, že zůstalo u jedné vstřelené branky a že jsme nepotrestali i ty další," glosoval olomouckou partii Hubník, které svou reprezentační kariéru završil jubilejním třicátým startem.
Výkonem, který by určitě sklidil aplaus na otevřené scéně, kdyby se hrálo před diváky, samozřejmě také.
„Pomohlo nám, že jsme vzadu nastoupili tři z Olomouce. S brankářem Mandousem a Jemelkou se známe, víme o sobě, je nám jasné, jak se kdo posouvá a co můžeme od druhého čekat, což všechno nám úlohu ulehčilo," nedělal ze svého výkonu zase až takovou vědu.
Zato svého klubového a nejspíše v jediném společném zápase v národním týmu i reprezentačního spoluhráče Jemelku chválil.
„Teď bude záležet na něm, jak bude dál pracovat a posouvat se dál. Třeba do lepšího českého klubu, třeba do zahraničí. Věřím ale, že si trvalou cestu do reprezentace najde a že prvním zápasem pro něho působení v národním týmu nekončí."
Stejně ovšem Hubník chválil celé mužstvo, které na Hané tak příjemně překvapilo.
„Klobouk dolů před hráči, kteří byli hlavoví po výsledku, od první minuty šli do utkání naplno, odjezdili ho a udělali maximum pro dobrý výsledek, který by nás všechny těšil. Rozhodně to nebyl špatný výkon, o to víc mrzí výsledek, protože minimálně bod jsme si zasloužili. A stejně tak poklona i realizačnímu týmu za to, jak mužstvo během pár hodin poskládal a na zápas připravil," loučil se Hubník s reprezentační kariérou s náramně dobrým pocitem, byť odpovídající resumé ve skóre i jemu samozřejmě scházelo.
Takže třeba za čtyři roky to bude při dalším comebacku lepší, kapitáne, vyprovázela ho slova na rozloučenou.
