Paradox: I proti Japonsku fotbalová bída, přesto se Bílkův výběr vrací z Kirin Cupu jako vítěz

Dva útočníky sice trenér Bílek postavil, k systému 4-4-2 se zase vrátil, do hry jeho výběru se však toto schéma nijak nepromítlo. V ofenzivě tedy určitě ne, protože Lafata s Feninem se za celou první půli neprosadili a ani do náznaku alespoň trochu nebezpečnější situace se nedostali. A to přesto, že domácí obrana přílišnou jistotou neoplývala a hlavně v úvodu zápasu hned několikrát trestuhodně zazmatkovala. Možná i proto, že nezvyklé rozestavení 4 – 3 – 3, jež míní trenér Zaccheroni preferovat, dělalo Japoncům potíže.

Milan Petržela (vlevo) a Yuto Nagatomo ve vzdušném souboji v utkání mezi Českou republikou a Japonskem.foto: Reuters

V obraně, v útoku ale rovněž, takže i oni byli pramálo nebezpeční, byť jejich kapitán Hasebe dvě jedovaté střely na Čechovu bránu vyslal a Endo si na konto také jeden pokus připsal. Pravdou ovšem je, že si domácí celek počínal přece jen lépe, nahrát si dokázal a přes český obranný val formující se hned za půlící čárou se pokoušel pronikat o poznání jednodušeji a přímočařeji.

Právě v tom projev obou celků kontrastoval, neboť Bílkův výběr se na víc než na bránění a odevzdání míčů soupeři nezmohl. Středová řada stejně jako v úvodním střetnutí proti Peru vynechávala, neboť nejenže nedokázala pořádně rozehrát, ale hlavně spoustu míčů lacino a zbytečně ztrácela, o podpoře Lafaty s Feninem se nedalo prakticky vůbec mluvit. Zůstalo tudíž jen u pokusů prosadit se ze standartních situací, při nichž mohli čeští hráči těžit ze své výšky a vůbec fyzické nadvlády.

Keisuke Honda se snaží prosadit přes trojici českých hráčů Tomáš Sivok (vlevo), Jan Rajnoch a Kamil Vacek v utkání Kirin Cupu.foto: Reuters

Ani po změně stran se na servírovaném fotbalu nic nezměnilo, i když po hodině hry předvedl střídající Gabre Selassie snad první podařenější akci českého celku během účinkování na Kirin Cupu. U Rezka však pochopení nenašel, takže Kawaguči jeho nepodařený pokus snadno zlikvidoval.

To ovšem byla jediná výjimka, protože jinak měli v opatrně vedené partii navrch Japonci. A i ke gólu měli blíže, i když v koncovce si počínali žalostně. Takový Lee by o tom mohl vyprávět, neboť v 52. min. ho Honda doslova vyzval ke skórování, ten však šancí pohrdl. Za pětadvacet minut tu vůbec největší zazdil znovu. Přičiněním Romana Hubníka a hlavně Petra Čech, jenž svůj tým opět spasil. Nejprve totiž zlikvidoval hlavičku Okazakiho, vzápětí proti němu neměl nárok ani Lee.

Nudná partie tak dospěla k bezgólové remíze, na níž nic nezměnilo ani "vydařené" taktické střídání. Jen co Janda v nastaveném čase přišel na trávník, vykoledoval si po pár sekundách žlutou kartu a navíc Japoncům nabídl poslední možnost rozhodnout z trestného kopu zápas i celý turnaj. Ti sice měli závěr střetnutí jasně ve své režii, ale ani Jandův dar nezužitkovali.

Bílkův soubor se tak nakonec mohl cítit v Japonsku jako vítěz. Všechny tři zápasy Kirin Cupu totiž skončily 0:0, takže o turnajový primát a prémii 160 tisíc dolarů se nakonec podělily celky České republiky, Peru a domácího Japonska.

Čeští hráči měli dopředu slíbeno, že si vyhrané peníze rozdělí mezi sebe, takže každý z nich si dovezl z Jokohamy docela příjemné přilepšení na dovolenou - v přepočtu 53 tisíc korun.

A navíc si ještě jedno pozitivum kouč české reprezentace Michal Bílek ze země vycházejícího slunce doveze - úspěšnou sérii, v níž jeho výběr na Kirin Cupu pokračoval. Ve třetím zápase po sobě totiž nenašel přemožitele. Pravdou ovšem je, že po jarních prohrách v Chorvatsku a Španělsku hrál s Lichtenštejnskem, Peru a Japonskem a že podával výkony pod veškerou kritiku.