Článek
Už finálová prohra se Španělskem přebolela?
Ještě ne, to nejde tak rychle.
Hráči stříbro neoslavili?
Na hotelu po návratu z finále byla řečena hezká a pravdivá věta. Zlato se slaví hned, ale stříbro až druhý den, když lidem dojde, že to je také veliký úspěch.
Před finále jste hovořil o Španělech s velkým respektem, ale nakonec jste jim byli více než vyrovnaným soupeřem. Mrzí hodně porážka v zápase, v němž jste dvakrát vedli?
My bychom na ně měli ve skupině. Ale po sérii těžkých zápasů, které jsme tam odehráli všechny naplno, se nakumulovala únava. Už před finále jsem říkal, že mám obavu o dynamiku, bál jsem se, aby jim nechyběla. To se naplnilo hlavně v prodloužení. Španělé měli v nohách jen čtyři těžké zápasy včetně finále, my vlastně šest. Kluci dřeli nadoraz, ale ten kousíček, ta dynamičnost, tam prostě chyběla.
Čeští fotbalisté do 19 let s trenérem Jaroslavem Hřebíkem (uprostřed) po příletu z Rumunska do Prahy.foto: ČTK/Roman Vondrouš
Byli jste pět minut od úspěchu v základní hrací době. Co vám blesklo hlavou, když Španělé vyrovnali?
Věděl jsem, že Španělé jsou nebezpeční a může se to stát, ale mohl to být alespoň normální gól, jenže on byl zase haluzový, s tečí. To byla třetí smolná branka na šampionátu, kterou jsme dostali. Přesto jsme znovu v prodloužení vedli. Ale závěr patřil Španělům. My žádný tak šťastný gól na mistrovství nedali. Asi nám nebylo přáno, abychom měli všechno.
Co jste hráčům řekl před prodloužením?
Oni byli po inkasovaném gólu hodně psychicky dole. Uteklo jim to mezi prsty a ještě tak nešťastným gólem. Zeptal jsem se jich, jak by reagovali, kdyby nám někdo řekl před odjezdem, že budeme hrát se Španěly ve finále prodloužení. Oni na to, že by byli nadšení. Tak jim povídám: „Buďte nadšení! Vždyť to prodloužení hrajete!“ Byla na nich znát únava, ale znovu do toho vletěli naplno. Znovu vedli... Bohužel se to nepovedlo.
Věřil jste po druhém gólu, že by to mohlo vyjít?
Kdepak. Věděl jsem, že máme problém. První poločas i podstatnou část druhého jsme zápas zvládli. Španělé nás nepřehráli. Ten problém s dynamičností se prohluboval. Říkal jsem si, že buď toho Španělé využijí, nebo budeme mít štěstí. Bohužel jsme to štěstí neměli.
V kabině bylo po prodloužení asi těžké něco říkat...
Všichni jsme brečeli. Mně bylo kluků hrozně líto. Později jsem jim řekl, že když budou takhle pokračovat, mohou velkého úspěchu dosáhnout, já už ne... Kdyby kluci byli horší, tak by ten výsledek brali jako úspěch, ale oni horší než Španělé nebyli, to je fantastické, proto jsou zklamaní.
Ocenili i ostatní týmy a odborníci na šampionátu výkony českého týmu?
Už po skupině nás označila technická komise UEFA za nejdynamičtěji hrající tým. Odborníci náš fotbal vysoko oceňovali. Včetně kouče Španělů Meléndeze, ten mi dal snad třicet pus. Tolik jsem letos nedostal ani od manželky. Byl z naší hry nadšený a rád, že nás porazili.
Co by si vaši svěřenci měli ze šampionátu vzít především?
Hlavně to, že dokázali maximálně pracovat ve všech zápasech, které šly rychle po třech dnech. Tím vyvrátili názor, že nelze hrát středa - neděle - středa. To by si měli z našeho vystoupení vzít i ostatní, celý náš fotbal. Že jsme schopni hrát takhle náročně.
Jaká z gratulačních sms vás nejvíc zaujala?
Od doktora Maurera, která zněla: „Úžasný úspěch! To bude zase nepřátel.“
Byl tohle opravdu nejlepší tým, jaký jste trénoval? V čem byl tak výjimečný?
Opravdu byl jedinečný, byl to skutečný tým. A výjimečný byl v tom, že jsem si hráče postupně vybral, takže v něm nebyl žádný rušivý element. Vybíral jsem hráče podle toho, jestli mají týmový charakter. To, co děláte, musejí brát všichni. Když to někdo nebere, je to špatně. Naruší se týmový duch. Tihle kluci jsou strašně silní. Zvládli obrovské rány, které dostali, myslím ty nešťastné góly. Šampionát odehráli tak, že na svoje výkony mohou být hrdí. I když si toho nikdo moc nevšiml, my jsme takhle hráli už tři roky. Všechno, co jsme dělali, vždycky prováděli na sto procent. Škoda, že tohle mužstvo končí. Znovu by se mohli ti kluci objevit v jednadvacítce. Ale tu já nepovedu.
Mohou se vaši svěřenci prosadit v brzké době do dospělého fotbalu?
Myslím si, že všichni. Na šampionátu prokázali, že v sobě mají obrovský potenciál. Už třetí rok to dokazují v konfrontaci se silnými soupeři. Srovnali se s hráči, kteří kopou španělskou ligu, nizozemskou i další velké soutěže. Nedostatky, které ještě mají, třeba aby méně ztráceli míč pod tlakem, se dají odstranit, ale v prostředí našeho fotbalu je to těžké. Fotbal, jaký produkují, se v našich soutěžích nehraje.
Proč dospělí hráči vaše metody na rozdíl od mladíků neakceptují?
Ti, kteří chtějí, to akceptují.
Má český fotbal po úspěších jednadvacítky a devatenáctky zase našlápnuto zpět mezi nejlepší?
To se takhle říct nedá. Ale kluci z devatenáctky prokázali, že mají na to, aby hráli konkurenceschopný fotbal. Když se s nimi nebude dál pracovat, bude to problém. Je třeba s nimi dělat hodně individuálně, ten potenciál v nich je.
Čím to, že se mladí hráči tak obtížně prosazují mezi seniory?
To je na hlubší rozbor. Příčin je víc.
Mohlo by podobným stylem hrát i reprezentační áčko?
Tahle otázka není pro mne, já nejsem trenér reprezentace.
Ale kdybyste byl...
Víte, zase jsem si přečetl, že v naší hře byly nějaké čtverce. Já jsem nikdy o čtvercích nemluvil. Píše se o mně jako o trenérovi, který byl odevšad vyhozen... Za pětadvacet let jsem předčasně skončil jen třikrát. Dvakrát ve Spartě a jednou na Žižkově. Jednou jsem pak odešel předčasně sám. Takhle vzniká negativní image.
Dopřejete si teď dovolenou?
Jsem opravdu hodně unavený, asi ano, protože jsem nikde letos nebyl.
