Článek
„Bosna byla mou druhou volbou. Pochází tam odsud má rodina, která za Bosnu bojovala i ve válce, máme tam příbuzné, pro naši rodinu znamená Bosna hodně. Ale já chtěl vždycky reprezentovat Českou republiku. A táta si to přál také," vykládal dvaadvacetiletý stoper, když poprvé v životě dorazil na sraz české reprezentace chystající se na cestu k přípravným zápasům do Kataru.
Trenér Jarolím totiž na něho dodatečně ukázal. „Je to stoper se vším všudy, který se umí na tomto místě sestavy i chovat. Ne nadarmo si vybojoval stálé místo v Crotone," zdůvodňoval reprezentační kouč svou volbu, která nejspíš rozhodla o další Simičově cestě.
„Definitivně. I kdybych se nominace nedočkal, nic by se na mém rozhodnutí nezměnilo. Vždyť v italské lize jsem odehrál teprve tři celé zápasy," řekl mladý obránce, o kterého se vehementně zajímalo hned několik balkánských zemí. Nejen Bosna, ale i Chorvatsko a Srbsko.
Dopolední telefonát z Bosny
„Ještě dopoledne před cestou na reprezentační sraz mě volal pán z bosenského svazu. Nebylo těžké mu říct, že už jsem rozhodnutý, protože Česko pro mě bylo vždy na prvním místě. Reprezentoval jsem ho už v mládežnických kategoriích, prošel jsem všemi výběry a v některých nosil i kapitánskou pásku, takže představovalo mou prioritu," svěřoval se Simič a přiznával, že z Bosny, Chorvatska a Srbska pociťoval značný tlak.
„Nabídek jsem si vážil, protože každá měla něco do sebe. Vždyť třeba Srbsko postoupilo na mistrovství světa do Ruska přímo, Chorvatsko, které prožívá zlatou fotbalovou éru, se dostalo do baráže, Bosna je mou druhou zemí," nechával nahlédnout do svých úvah talentovaný mladík, který na sebe upozornil dobrými výkony na červnovém evropském šampionátu jednadvacítek v Polsku.
„Už po tomto mistrovství jsme o něm mluvili, jenže to si procházel složitým obdobím, kdy nikde nehrál," připomínal Jarolím Simičovou letní anabázi, kdy nejprve koketoval s pražskou Slavií, aby nakonec odešel hostovat z milánského AC do momentálně patnáctého týmu italské Serie A Crotone.
I tam si ale musel po zranění ruky na svou šanci počkat, takže poprvé se objevil na hřišti až 1. října na sedm minut v zápasu proti SPAL, za tři týdny si zahrál poločas proti janovské Sampdorii, v zápasech s AS Řím, Florencií a Boloňou už figuroval v základní sestavě
„V Crotone se cítím dobře, je tam fajn parta, i pár dobrých výsledků jsme v posledních týdnech uhráli. Proto o návratu do AC, s nímž jsem v létě prodloužil smlouvu, teď nepřemýšlím. Podstatné bude, abychom se v Serii A zachránili a pak uvidíme, co přinese léto," vykládal odchovanec pražské Slavie před první cestou s českou reprezentací k přípravě do Kataru.
