Hlavní obsah

Pavel Nedvěd musí doma luxovat a možná skončí jako trenér na vesnici

Šest měsíců, odkdy pověsil kopačky na hřebík, uplynuly bývalému českému fotbalistovi Pavlovi Nedvědovi jako voda. Vítěz Zlatého míče z roku 2003 svého rozhodnutí skončit s fotbalem ani po půlroce nelituje a pomaličku se poohlíží po profesi ve fotbale, které by se mohl věnovat v budoucnu. „Rozhodně jsem nad svým rozhodnutím skončit nikdy nebrečel,“ řekl českým novinářům Nedvěd.

Foto: ČTK/AP

Pavel Nedvěd zdraví fanoušky Juventusu Turín

Článek

Už to je půlrok, co jste skončil svou aktivní fotbalovou kariéru v Juventusu. Jak to prožíváte?

Těch šest měsíců mi přišlo jako čtrnáct dní. Že patřím do staré gardy, to si ještě nepřipouštím. Stále si trénuji to svoje, pravidelně běhám, rád si jdu zahrát fotbal s kamarády a konečně se pořádně můžu věnovat rodině.

Vyčítal jste si někdy své rozhodnutí skončit?

Nikdy mě to nemrzelo. Fotbalu jsem odevzdal vše, co jsem mohl. Rozhodně jsem nad svým rozhodnutím později nebrečel.

Vedení vašeho zaměstnavatele vám však ihned po ukončení kariéry nabídlo místo v realizačním týmu, že?

V Juventusu mi opravdu byla nabídnuta funkce asistenta trenéra. To ale není nic pro mě. Na trenéra nemám zatím ani vzdělání. Taky nemůžete hned začít trénovat třeba AC Milán nebo Chelsea. Všechno má svůj vývoj a i v této profesi je třeba začít od začátku. To znamená někde u malých hráčů.

A už se u vás něco takového rýsuje?

Neřekl bych, že rýsuje, je ale pravda, že můj syn hraje fotbal u nás po vesnicích. Možná bych mohl začít právě tam.

A co manželka, nemá vás už doma dost?

Naštěstí mě z baráku ještě nevyhodili. Děti vozím na různé kroužky, neminou mě ani domácí práce.

Jaké třeba?

Někdy musím vyluxovat, jinak bych to měl od manželky hned na talíři. Žehlení ale opravdu nemusím.

Když se vrátíme k Juventusu, byl jste se od té doby někdy na zápas Staré dámy podívat?

Párkrát jsem tam zašel, ale moc jsem jim nepomohl. Tak je raději sleduji v televizi.

Jaké jste měl při sledování vašich bývalých spoluhráčů pocity?

Koukat na hráče z tribuny na stadiónu je snad ještě horší než z lavičky. Vědomí, že jim nemůžete pomoct, když se nedaří, to je opravdu strašné. Proto se raději na zápasy koukám v té televizi.

Nepřemýšlel jste tedy, že byste zkusil fotbal ještě někde na nižší úrovni?

Tímto směrem mé kroky asi opravdu nepovedou.

A co fanoušci, poznávají vás v Turíně ještě?

To bude trvat možná tak ještě dva roky, než to pomine. Opravdu moc nemá smysl chodit do centra, protože nic nevyřídíme. Lidé mě pořád zastavují a prosí mě o podpis. Taky mi říkají, že bych se měl vrátit. Že bych běhal rozhodně rychleji než ti mladí. To samozřejmě potěší.

Myšlenky na návrat do Česka vás nepřepadají?

Teď o tom neuvažujeme. Děti jsou doma v Itálii, obě se tam narodily a chodí tam do školy. Ale kdo ví, co bude za pár let.

Vedete svého syna také k fotbalu?

Já bych chtěl, aby se kluk věnoval plně fotbalu, ale manželka od nich chce všestrannost. Proto teď syn chodí i na basketbal a v zimě hodně lyžujeme.

A jak si ve fotbale váš syn vede?

Upřímně, zatím se mi fotbalově nijak moc nejeví. Je dobře, že hraje oběma nohama, ale že by mu měl nějak výrazně vyhovovat určitý post, to se říct ještě nedá.

Přemýšlel jste, že byste ho dal do přípravky Juventusu?

Do toho mě tlačili, ale já jsem nechtěl. Myslím si, že mu v téhle fázi úplně stačí, když kope u nás na vesnici.

Jak tedy vůbec prožíváte dny bez každodenního fotbalu?

Chodím často běhat. To mě vždycky bavilo. V příštím roce se chystám na půlmaratón. Jeden už mám dokonce za sebou. A když se mi ozve někdo z přátel, abych si s nimi šel zakopat, tak někdy jdu. I když je pravda, že za posledního půlroku by se dalo napočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem hrál fotbal...

A kdy to bylo naposledy?

Teď nedávno se mi ozval šéf Juventusu, jestli bych si s nimi nešel zakopat. Hráli jsme ale osm na osm, tak jsem z toho ještě rozlámaný. Ale už tak nelítám po lajně jako dřív. Teď si spíš hraju ve středu zálohy.

Jste ještě vůbec s některými z hráčů Staré dámy v kontaktu?

Zrovna před třemi dny se ke mně na golf stavil Mauro Camoranesi. Bavili jsme se o tom, jak to funguje v týmu. On sám říkal, že si ještě Diego a Melo musí v mužstvu zvyknout.

Když trochu odbočíme, prý jste vzdálený příbuzný s Miro Šmajdou, který je jedním ze soutěžících v televizní soutěži Supestar...

Ano, je to pravda. Dozvěděl jsem se to až nedávno, že jsme příbuzní. Jeho výkony sleduje celá naše rodina a přejeme mu, aby tu soutěž vyhrál.

A otázka ještě z jiného soudku. Jestli se nepletu, vaším oblíbeným filmem je Statečné srdce s Melem Gibsonem v hlavní roli. Byla vám někdy tato postava ve fotbale motivací?

Ani tak ne tato postava, jako hlavní hrdina ve filmu Rocky. Když se moc nedařilo, nebo byl trénink hodně náročný, vždy jsem si vybavil právě Rockyho.

Reklama

Související témata: