Hlavní obsah

GLOSA: Rulík si zaslouží potlesk. Je teď Plekanec hlavní adept, nebo je řešením povýšení Motáka?

Není prvním a nejspíš ani posledním trenérem, kterého po poněkud „rozvláčné“ práci u reprezentace zlákal návrat ke každodennímu šrumci a rutině v klubu. Touha stát mnohem častěji na střídačce, koučovat zápasy, piplat vybrané hráče a ne jen „čekat“, kdo na vrcholný turnaj dorazí ze zámoří. Když se k tomu přidá atraktivní nabídka, angažmá i pro věrné parťáky, jisté opotřebení a možná pocit, že vrcholy jsou zdolány, pak se dá vcelku pochopit, že Radim Rulík dal přednost Kladnu před národním týmem. Jeho éra má zlatý punc, vtiskl reprezentaci útočnou tvář a v lecčems posunul trenérskou kolegialitu v zemi, tudíž jeho misi, která má před sebou ještě jednu akci, lze vnímat tuze pozitivně.

Prezident hokejového svazu Alois Hadamczik o konci trenéra Radima Rulíka u reprezentaceVideo: Sport.cz

Článek

Zlatá Praha byla nezapomenutelnou pohádkou a pro generaci, která přišla na svět až v druhé polovině 90. let či později, něčím obdobným, co pro nás starší Nagano. Olympijské čtvrtfinále proti Kanadě zase zápasem, který navzdory porážce utkvěl v paměti a byl možná nejlepším vystoupením reprezentace za poslední dvě dekády, přičemž obě zmínky nesou Rulíkův podpis. Kouč se rovněž snažil spojit tuzemský trenérský cech, nebál se sdílet systémové informace, prahl po vzájemném obohacování.

Ano, lze se kriticky dívat na to, že se po zlaté Praze možná až příliš zahleděl do některých svých hrdinů, které později opakovaně zařazoval do nominace na šampionát v Dánsku či hry v Miláně, byť by si místo zasloužili jiní. Jenže na druhou stranu Herning byl pro Rulíka olympijskou generálkou, olympiáda zase dalším z vrcholů, kde není prostor na „experimenty“. A tak paradoxně ohlášený odchod i slib, který dal svazovému šéfovi Hadamczikovi (tak to boss interpretoval), že na květnové mistrovství ve Švýcarsku vezme i několik mladíků z úspěšné dvacítky a zařadí je do sestavy, může být další důležitou Rulíkovou stopou pro budoucnost českého hokeje.

Rulík i jeho trenérský ansámbl si dozajista zaslouží potlesk a je i dobře, že kouč bude se svazem dál spolupracovat. Zásadní ale je, kdo přijde po něm. Svaz toužil po kontinuitě, před lety byly i plány, že kouč dvacítky bude na šampionátech pravidelně jedním z asistentů, aby z něj vyrostl přirozený nástupce. Jenže zůstalo u úvah, byť Patrik Augusta v Praze působil v roli skauta. Navíc teď jsou vazby zpřetrhány, neboť Augusta míří do Sparty v manažersko-trenérské roli. Přitom právě on by byl Hadamczikovou první volbou. „Kdybych to věděl (Rulíkův odchod) o dva měsíce dřív, tak bych tušil, koho bych oslovil, ale trenéři jsou teď podepsaní.“

Hadamczik a svaz se dostal do svízelné situace. Lehce otálel s prodloužením Rulíkova kontraktu, což má ale vysvětlení v podobě olympiády, až si Augusta našel místo v klubu.

Hadamczik přitom v minulosti lpěl – a nejen on – na tom, aby se reprezentační kouč věnoval pouze národnímu týmu a neměl k tomu trenérský „vedlejšák“ v klubu. Pokud tato premisa trvá, pak má v polovině března poněkud svázané ruce a výběr kandidátů se zužuje na ty, kteří nemají aktuálně smlouvu (Hořava, Gross či Moták – ten má sice kontrakt u dvacítky, ale svaz ho může lehce povýšit). Svaz by nejspíš dokázal skousnout, pokud by trenér působil kupříkladu v roli sportovního ředitele klubu, protože tyto funkce představují jiný druh práce i jiný časový vrchol.

Ano, do úvahy tak lze brát Tomáše Plekance, jenž sportovně šéfuje Kladnu. Však Hadamczik přiznal, že s ním hodlá mluvit, kupříkladu sázková kancelář Fortuna ho považuje s kurzem 1,65 za hlavního adepta a v jeho osobě by byla i přímá návaznost na Rulíka. „V trenérské roli vzbudil pozornost i právě dohraným předkolem mezi Kladnem a Spartou, kde kladenským chybělo k postupu přes jasného favorita pár minut. Jeho jméno by tak bylo logickou volbou,“ míní expert Fortuny Roman Kovařík.

Jenže v úterý jen pár minut poté, co Kladno zveřejnilo informaci, že Rulík míří k Rytířům, přišel od šéfa klubové komunikace důležitý dodatek ke zprávě: Plekanec vedle role sportovního ředitele bude i jedním z Rulíkových asistentů. Ne, neznamená to, že bude muset být vždy a pořád na střídačce, nicméně na první pohled se už dvě klubové funkce příliš neslučují s pozicí trenéra nároďáku, podobně jako je to v případě Augusty.

Fortuna si pak pohrává s dalšími jmény, která logicky přicházejí v úvahu - Gross (3,75:1), Hořava (4:1), Moták (5:1). První dva už v minulosti mezi kandidáty patřili, Moták může být pro změnu Hadamczikem snadno povýšen z kouče dvacítky, což vzhledem k tomu, že má být nový trenér nalezen do dvou měsíců, se mně osobně jeví jako nejschůdnější řešení. Pak jsou ta těžší řešení: „vykoupit“ z extraligového kontraktu Václava Varaďu či Josefa Jandače, volat do Ameriky Václava Prospala…

Jenže dva měsíce jsou šibeniční termín, protože pak by zase narychlo hledaly kluby.

Robert Sára

Sportovní žurnalistice se absolvent Masarykovy univerzity (obor historie–žurnalistika) věnuje od roku 1999. Zaměřuje se především na hokej, jako reportér se účastnil řady světových šampionátů. Rovněž pokrývá témata z motorsportu a sportovní politiky. Více než 20 let působil v MF DNES, v roce 2021 přešel na Sport.cz.