Hlavní obsah

Gól jsem ještě nedal. Nikdo mi to ale nevyčítá, komentuje Krejčí působení v Boloni

Boloňa

Čtyřiadvacetiletý záložník Ladislav Krejčí se zabydlel v základní sestavě Boloni. Pravidelně hraje fotbalovou Serii A. Jediné, co mu chybí k úplně spokojenosti, je vstřelený gól.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Český záložník Ladislav Krejčí.

Článek

Jak jste spokojený s vytížením v Itálii?

Je to super, hraji pravidelně. Ze šesti posledních zápasů jsem nastoupil v pěti. Nehrál jsem jen proti Laziu kvůli drobným zdravotním problémům. Výsledkově už je to horší. Ztratili jsme spoustu bodů, hlavně zbytečnými remízami. Dáváme málo gólů a bohužel často inkasujeme v závěru zápasů, na to jsme specialisti. Stalo se nám to už šestkrát a stálo nás to body. Škoda, že jsme v neděli neporazili Empoli a uhráli zase jen bod. Mohli jsme být někde kolem poloviny tabulky i v té horní. To nás mrzí.

Takže v klubu a mezi fanoušky asi nepanuje spokojenost?

Nepanuje, ale žádná nervozita také ne. Měli jsme hodně těžké soupeře, převážně z horní poloviny tabulky.

Do konce vašeho prvního italského podzimu zbývá poslední zápas. Jak se za ním v tuto chvíli ohlížíte?

Začátek se povedl výborně, prostředek vcelku šel, ale konec není úplně podle našich představ herně i výsledkově. Do přestávky potřebujeme v posledním kole vyhrát v Pescaře, abychom měli v přestávce trochu klid. To samé vlastně platí i o mně.

Nevyčítají vám v Boloni, že jste v Serii A ještě nedal gól?

Nevyčítají, mám alespoň tři přímé gólové asistence, ale samozřejmě každý by rád, kdybych konečně dal gól. Ale netrápím se tím. Snažím se udělat maximum pro tým. Mám na něj ještě jeden zápas na podzim a pak celé jaro. Věřím, že se co nejdřív dočkám, a pak to půjde.

Zahodil jste nějaké tutovky?

Pár jich bylo... Alespoň jednou v utkání se do šance dostanu. Tu největší jsem zahodil se Sassuolem. Do konce zápasu chybělo deset minut. Kdybych ji dal, vyhráli jsme. Bohužel... Nedal jsem a oni před koncem vyrovnali. To mě mrzelo. Proměnit jsem měl i sólo v utkání s AS Řím už v první minutě, gól jsem měl na noze i proti Palermu...

Hrajete na své tradiční pozici, tedy levém kraji středové řady?

Dva zápasy mě trenér Donadoni zkusil na pravém křídle, ale většinu zápasů jsem odehrál vlevo.

Pracujete na zakončení v tréninku?

Hodně na něm pracuji, snažím se aplikovat i to, co jsem se naučil od Davida Lafaty ve Spartě.

Trenér Roberto Donadoni, býval jako hráč bouřlivák, který nesnášel prohry. Jak reaguje nyní?

Spokojený určitě není... Bere ale dobré výkony a věří, že začneme víc vyhrávat, je trpělivý.

Jak se vám jeví Serie A po pár měsících?

Je hodně vyspělá po taktické stránce. A fyzicky je náročná, každý hráč je po této stránce výborně připravený.

Italský fotbal byl léta charakteristický propracovaným obranným systémem, kterému se říkalo catenaccio. Používají ho ještě některé týmy?

S týmem, který by zalezl a vyloženě betonoval, jsem se nesetkal. Je pravda, že všichni staví na propracované defenzívě. Taktika se na tréninku hodně piluje i z pohledu hry soupeře, který nás čeká, a podle jeho nejpoužívanějšího rozestavení. Rozhodně není jen o obraně, ale také o přechodu do útoku a ofenzívě. Nacvičujeme celé herní situace, různé varianty, podle toho, na koho budeme hrát. Týmy používají různé systémy, od 4 - 5 - 1 až po 4 - 4 - 3.

Už si povídáte italsky?

Lepší se to. Mám učitelku italštiny. Už docela rozumím, když někdo mluví, ale sám ze sebe vymáčknu jen to, co potřebuji, na velké rozhovory to ještě není. Zvládnu ale povídání s fanoušky v restauraci. Donadoni už mi dává pokyny italsky, případně někoho požádá, aby mi to přeložil do angličtiny, ale já jemu i spoluhráčům, co se týká fotbalu, rozumím.

Rok 2016 končí. Jak se za ním, budete ohlížet?

Pro mne bude nezapomenutelný. Poprvé jsem si zahrál čtvrtfinále Evropské ligy, i na velkém mistrovství Evropy. Zažil jsem také první přestup a hned do kvalitní Serie A, v níž hraji pravidelně. Výsledky reprezentace mohly být na podzim lepší, ale člověk nemůže asi chtít všechno... Končící rok byl zlomový i v osobním životě. Najednou jsem šel ze Sparty, od rodiny a kamarádů, do úplně cizího města a neznámé kabiny, ale i tahle zkušenost je cenná. Dřív za mne všechno vyřizovali, byl jsem spíš stydlivý. Teď se o sebe musí starat sám. A docela mi to jde. Už si umím vyřídit věci v bance, nebo i stěhování z hotelu do bytu. I tohle jsou plusy končícího roku.

Reklama

Související témata: