Článek
„Události posledního derby byly naprostým šokem nejen pro fotbalovou veřejnost. Problém je ale daleko hlubší, česká sportovní kultura je na tom už řadu let mizerně. A jestli se nám daří fotbal jako produkt zlepšovat, tak chování diváků, funkcionářů, trenérů a hráčů má přesně opačnou trajektorii.
Jako bývalý profesionální fotbalista jsem nikdy neviděl do fotbalového podhoubí. Za posledních šest let jsem do něho jako hráč, ale především jako okresní předseda, nahlédl. Bohužel musím konstatovat, že problém je dlouhodobý a eskalující. Říká se, že sport je odrazem společnosti, čemuž věřím. Ta naše je bohužel silně negativní a agresivní.
Všichni si musíme uvědomit, že ať máme fotbal sebe radši, pořád je to především zábava. Jasně, má společenský přesah, ty nejmenší by měl učit hodnotám, charakteru, disciplíně. Tato pointa nám bohužel poslední dobou uniká. Problémy nastávají ve všech patrech fotbalové pyramidy. Když lidé v televizi vidí, jak se aktéři chovají, myslí si, že stejně se mohou prezentovat na vesnici. Jenže v obou případech jde o velkou mýlku.
Problémy se na nižších úrovních opakují, neubývá jich, ba naopak. Je jedno, jestli jde o zápasy dětí, či dospělých. Je nepřípustné, aby na zápasech mládeže řvali rodiče soupeře na svoje děti, ať někomu ublíží. Nebo aby trenéři nabádali své svěřence k podobným prasárnám. V duelech dospělých jde o agresi hráčů k rozhodčím, fanoušků k hráčům, těch skupin, které se napadají, bychom našli hodně.
Uvedu konkrétní příklad. O víkendu se v Edenu semlelo to, co se semlelo a den na to, v krajské soutěži poslouchám od první minuty nadávku za nadávkou. Chování daného individua je o to horší, že byl v obklopení svých dětí. Ty pak vyrůstají v tomto prostředí, přijde jim to normální a tradice může vesele pokračovat. Tentokrát se jednalo o diváky za klandrem, jindy se jedná o hráče, realizační týmy. Chci tím říct, že problém je daleko hlubší, než se může na první pohled zdát.
Nyní se ale otevírá prostor na změny. Velké, celospolečenské. Je mi jasné, že nezměním každého, vždycky na fotbale bude nějaký počet exotů, jde ale o to jejich počet minimalizovat. Chování na fotbale je mým dlouhodobým tématem, již v X glosářích a jiných mediálních vystoupeních jsem se mu věnoval. V mých očích jde zkrátka o zcela zásadní věc, na které je potřeba usilovně pracovat, už včera bylo pozdě!
Řešením je podle mě apel na jednotlivé kluby. Samy týmy si musí nastavit kulturu, ve které budou fungovat. A když ji někdo poruší, musí být potrestán. A je jedno, jestli půjde o stěžejního hráče, předního představitele, či přiopilého řvouna za klandrem. S určitou mírou slušnosti a respektu by měli vystupovat úplně všichni, jinak se totiž nikam neposuneme.
Na závěr bych chtěl říct, že ani já nejsem žádný svatoušek, chyby jsem udělal, ale věřím, že jsem se z nich poučil a změnil se. Nyní se z pozice okresního předsedy snažím pracovat na postupném zlepšování situace. Neexistuje žádné univerzální řešení, díky kterému ze dne na den bude všechno růžové. Každý jednotlivec a klub musí začít u sebe. Jedině tudy vede cesta k lepším zítřkům.“
