Kouč největším zbabělcem pro celou zemi. Nerezignoval, i když způsobil italské ponížení

Přitom i Venturovi musí být jasné, že u reprezentace skončil. Když před třemi lety na světovém šampionátu v Brazílii vypadla Itálie už v základní skupině, trenér Prandelli se okamžtě pakoval. A to se na mistrovství světa se squadrou azzurrou alespoň probojoval!

Ventura, který před příchodem k reprezentaci trénoval jen Pisu, Udine, Neapol, Bari nebo Turín nesvedl ani to, takže Itálie bude po šedesáti letech příští rok v Rusku chybět.

„Jsem obrovsky zklamaný, protože dnes večer jsem si naplno uvědomil, co národní tým znamená pro celou Itálii," přiznával, že s koncem u národního týmu počítá, když devadesát minut po naplnění kvalifikační apokalypsy konečně dorazil na tiskovou konferenci.

„Omlouvám se, ale chtěl jsem se osobně pozdravit a rozloučit s každým hráčem, s nímž jsem měl to privilegium pracovat," zdůvodňoval novinářům své zpoždění.

Co se v kabině dělo a jak loučení probíhalo zůstane ještě po nějakou dobu obestřeno jen dohady.

„Řekl věci, které zůstanou mezi námi v šatně," odmítl Manolo Gabbiadini třeba jen naznačit, co se za zavřenými dveřmi dělo.

Pořádné dusno tam ale být muselo. I při pohledu na lavičku to bylo s blížícím se koncem barážové odvety zřejmé. Bylo totiž evidentní, že ani hráčům nejsou trenérovy tahy po chuti. Že nechápou střídání, k nimž se Gian Piero Ventura v závěru barážové odvety se Švédy chystal a názor si nenechávají pro sebe.

To když třeba trenér posílal De Rossiho, aby se rozcvičil a on oponoval, že na hřiště by měl jít spíše Insigne hrající v Neapoli ve velké formě.

„Nebylo to nic osobního vůči trenérovi. Konec zápasu se blížil, museli jsme vyhrát, a proto by bylo logické, aby šli do zápasu další útočníci a my hráli se třemi. Proto jsem myslel, že by bylo lepší, aby šel Insigne místo mě. Je mi líto, jestli jsem někoho urazil," vysvětloval do mikrofonů Rai Sport zkušený záložník svou nevoli adresovanou Venturovi.

„V baráži jsme ovšem ukázali pramálo nápadů a taktického myšlení," neodpustil si invektivu De Rossi, který stejně jako Buffon, Barzagli a nejspíš i Chiellini v reprezentaci po vyřazení skončil.

„Ale to je něco, co jsme všichni věděli už před zápasem. Jen jsme mysleli a věřili, že jejich loučení přijde až po světovém šampionátu. Ten byl v sázce pro ně, stejně jako pro každého Itala včetně mě," glosoval trenér Ventura smutný konec čtveřice legend, která v italské reprezentaci sehrála dohromady 461 zápasů.

„Proto jsem tolik zklamaný. Za sebe i za ně. A o svém zklamání jsem s nimi mluvil. Přitom jsem přesvědčen - a odveta mi to potvrdila - že jsme v sobě měli dostatek touhy a vůle, abychom švédskou překážku překonali. Musím se proto všem omluvit, že se to nepovedlo," činil pokání Ventura, ale ani v té chvíli se k rezignaci neodhodlal.

„Musím vyhodnotit nekonečné množství otázek, mluvit s lidmi z federace, diskutovat o tom, co jsme kdy udělali a jak jsme to udělali," hrál naopak na čas, i když i jemu bylo jasné, že ani ten ho nezachrání.

Itálie neodpouští podobné ponížení, jaké zažila v pondělní noci na San Siru. A zbabělost už teprve ne.