Hlavní obsah

Co mě překvapilo? Jak v poklidu se tu žije, líčí Bahrajnec Júsuf z Bohemians

Jan ŠvandaSport.czPrávo

Pro pražské Bohemians je tento tmavovlasý čahoun velkou trefou. Júsuf Abdalláh Hilál, jenž jako vůbec první bahrajnský fotbalista uzavřel profesionální kontrakt v Evropě, se obdivuhodně adaptoval na českou ligu. Přestože má na dresu třináctku, která je považována za symbol smůly, pětadvacetiletému útočníkovi zatím přináší štěstí. S pěti zásahy je nejlepším střelcem týmu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Útočník Bohemians Praha 1905 Júsuf Hilál.

Článek

Lepší start jste si snad nemohl ani přát.

Není to špatné, ale je příliš brzy dělat nějaké závěry, vždyť jsem tady teprve tři a půl měsíce. Pořád jsem ze sebe nevydal to nejlepší. Potřebuju čas, abych týmu ještě víc pomohl k bodům, které potřebujeme jako sůl.

Věděl jste něco o vršovickém klubu, když jste sem přicházel?

Slyšel jsem, že jde o klub s velkou historií, který má spoustu fanoušků. Že Klokany má v Česku skoro každý rád. Fandové jsou fakt skvělí. Už v prvním zápase skandovali moje jméno. Celý zápas povzbuzují a vymačkají ze mě maximum. Žene mě to dopředu.

Jaký dojem na vás udělal trenér Martin Hašek?

Jsem mu za všechno hrozně vděčný. To, co jsem tu zatím dokázal, je vlastně jeho zásluha. Řekl mi, že kdybych měl jakýkoli problém, můžu se na něj kdykoliv obrátit, a to mi také hodně pomáhá. Od prvního dne mi hodně věří, což není úplně běžné.

Proč myslíte?

Obecně panuje předsudek, že hráči ze Středního východu nejsou nic moc, protože tamní ligy nejsou profesionální. Martin Hašek je ale výjimka. Prosadil si mě do Bohemky a před kritiky mě hájil. Kdybych jednou odešel do jiné země nebo jiného klubu v Česku, vždycky budu tvrdit, že to, jakým hráčem momentálně jsem, je velká zásluha Haška.

Co vůbec říkáte na českou nejvyšší soutěž?

Je dobrá a náročná, hodně odlišná od bahrajnské. Změna je obrovská, ale mně to tady vyhovuje. Liga je tvrdá, silová, stylem podobná německé bundeslize. Chtěl jsem přesně do takové soutěže jít, a našel jsem ji.

V čem je největší rozdíl mezi bahrajnskou a českou ligou?

Bahrajnská není profesionální. Trénovat navíc můžete jenom jednou denně, a to odpoledne, protože spousta kluků chodí ráno do práce. Slyšel jsem, že od příští sezony by už snad měla být profesionální, a to je přesně, co my potřebujeme. Zázemí a vše ostatní totiž máme.

Hodně se liší i samotné tréninky?

U nás je strašné horko. Fotbal hrajeme jenom dvacet minut, protože pak jsme z toho tepla všichni hotoví. Takže po těch dvaceti minutách se už připravujeme individuálně. V Česku se naopak celou dobu chystá celý tým pohromadě. A rozdíl je také v taktice.

Jaké to je trénovat, když se rtuť teploměru vyšplhá přes 50 stupňů?

Do tréninku nemůžete prostě dát všechno. V 55 stupních se jde i těžko jenom tak ven, natož, abyste v nich mohli běhat.

Česko se zdá být vaší osudovou zemí. Reprezentačním trenérem Bahrajnu je už dva roky Čech Miroslav Soukup. Jak s ním vycházíte?

Je to jeden ze strůjců mé fotbalové kariéry. Právě on Haškovi řekl, že má v týmu dobrého kluka, jestli se na něj nechce přijít podívat. Takže bez něj a Haška by mě nikdo neznal, hrál bych pořád v Bahrajnu a možná tam i ukončil kariéru.

Soukup sklízel úspěchy u mládežnických reprezentací. Získal si respektovaný český kouč popularitu u bahrajnských fanoušků?

Celkem ano, protože před jeho příchodem byl Bahrajn v žebříčku FIFA na nějakém 133. místě a teď už je 113. Hráli jsme před rokem pod jeho vedením dobře například na Gulf Cupu (Pohár Perského zálivu). Prošli jsme až do semifinále, kde jsme prohráli 0:1 s Ománem. Je to dobrý trenér a doufám, že s ním dosáhneme dobrého výsledku i na lednovém mistrovství Asie, i když máme těžkou skupinu. Přesto věřím, že z ní postoupíme.

V Česku jste krátce, co vás tu nejvíc překvapilo?

Jak snadno a v poklidu se tu žije a jak milí lidé tady jsou. Je tu bezpečno, můžete jít kamkoli sám, a to i v noci nebo nad ránem. A je jedno, jestli jedete do centra, na předměstí nebo do nákupního centra.

Kolik českých slovíček umíte říct?

No, už zvládnu říct dobrý den, dobré ráno, čau, ahoj. Na zdokonalení ale potřebuju delší čas.

Kdo vás v kabině Bohemky češtinu nejvíc učí?

Takový mladík. Tondo Vanecek... (Antonín Vaníček pozn. redakce) Tak nějak se jmenuje (úsměv). Každé ráno mě učí česky a já se vůbec nechytám, takže mi to pak musí překládat do angličtiny. Je to bláznivý kluk, hrozný vtipálek, ale dobrý učitel.

Oblíbil jste si i českou kuchyni?

Všichni v týmu o mně vědí, že jím všechno. Teda krom vepřového. Zrovna nedávno jsem měl nějaké ostřejší jídlo, které mi strašně chutnalo, ale nemohu si vzpomenout na jeho název... Jo, už vím, guláš!

Takže jste zároveň okoštoval i houskové knedlíky?

Jo, a nebyly špatný. (úsměv)

Jste v Praze sám?

Zatím ano, ale uvidíme dál. Přítelkyni momentálně nemám.

Co říkáte na české dívky? Líbí se vám modrooké blondýny?

Jsou opravdu nádherné. Ale to platí o všech ženách. Musím si dát bacha, abych si v budoucnu vybral tu správnou (smích).

Jak v české metropoli trávíte volný čas?

Když máme tréninky nebo zápasy, jsem nejraději doma a relaxuji. Pokud mám víc volného času, rád vyrazím na Staré Město, pokochat se Prahou nebo si sednout někam do kavárny. Občas jdu sám, někdy zase na večeři se spoluhráči Martinem a Filipem Haškem.

Kde v Praze bydlíte?

Kousek od Ďolíčku, tuším, že je to Praha 4. Nemám to tak ze svého apartmá daleko na stadion. Bydlím v příjemném prostředí, je tam velký klid. Sousedi jsou velmi milí.

Jak snášíte zimu? Před pár dny sněžilo, to z Bahrajnu neznáte.

Je to velký rozdíl. V posledních dnech bylo v Bahrajnu pěkně, asi 23 stupňů. Sníh jsem tady viděl poprvé, a ještě nikdy jsem na něm nehrál. Minulý týden jsem na tréninku vůbec prvně v životě vyběhl na zmrzlé hřiště. Před jeho začátkem jsem se docela klepal zimou a dost dlouho se rozcvičoval. Po nějakých dvaceti minutách to ale bylo už v pohodě.

Jste ještě mladý, jaký je váš fotbalový sen?

Hrát v některém velkém evropském týmu. Kvůli tomu jsem opustil rodinu, kamarády a odešel do Česka. A tady se mi ten sen pomalu plní. K úplně spokojenosti ještě chybí, abych měl u sebe rodinu a přátele. A také bych chtěl, aby na mě byl pyšný můj agent, který mi otevřel bránu do Evropy.

Kdo je vaším fotbalovým vzorem?

Ronaldo, mám ho moc rád. Podle mě je to nejlepší fotbalista na světě.

Reklama