Hlavní obsah

Mácha: Chtěl bych z trávníku rovnou do důchodu

Karel FeltPrávo

Příbramský obránce Marcel Mácha patří v šestatřiceti letech k veteránům mezi fotbalisty nejvyšší české soutěže. Na konec kariéry ale zdaleka ještě nemyslí a nejraději by na fotbalových trávnících setrval co nejdéle. V rozhovoru pro deník Právo Mácha vypráví o vzestupech i pádech kariéry, o ambicích klubu v další sezóně nebo o myšlenkách na život po fotbale.

Článek

Jak se těšíte v šestatřiceti letech na další předsezónní přípravu? Moc ne, zejména její první fázi, kdy se maká na fyzické kondici, nemá žádný fotbalista rád. Na druhou stranu je třeba ji přežít, protože bez ní bychom náročný podzim nevydrželi. Beru ji jako nutné zlo, abych pak mohl na trávníku něco vymýšlet a tvořit.

Co vás na té první fázi nejvíc štve? Je hrozně náročná a kolikrát bolí. Trenér Tobiáš už má vyzkoušené věci, ale dřív s námi trenéři kolikrát experimentovali a ověřovali si, co je možné a co ne, kolik toho fotbalista vydrží, než padne. O to víc se pak těšíme na míč a zápasy.

Už s přibývajícím věkem cítíte, že je pro vás fyzická příprava stále náročnější? Ani ne. Nic mě zatím nebolí. Tedy nebolelo, protože příprava na novou sezónu teprve začne. Když je potřeba, zatnu zuby. O úlevy ani jako nejstarší v mužstvu nežádám.

Blížíte se dvěma stovkám ligových zápasů, na kolik sezón se ještě cítíte? Potřeboval bych jich ještě tak pětadvacet, ale i to by bylo málo, protože jak to tak vidím, za chvíli poslanci odhlasují, že se do důchodu bude chodit v devadesáti. Chtěl bych z trávníku rovnou do důchodu, protože kam vezmou chlapa kolem čtyřicítky, který od jednadvaceti let hraje jen fotbal.

Vy jste dokonce fáral v Příbrami na uranových dolech... Ano, ale ty už jsou zavřené, ani tam nemůžu.

Už jste tedy přemýšlel, co bude, až skončíte? Občas ano, to se v tomhle věku nedá, nemyslet na konec. Dokud mi to půjde, chci hrát. Ale zatím jsem nepřišel na nic pořádného. Jednou z variant je, že bych v nějaké funkci zůstal u fotbalu. Zkušeností mám za ty roky dost a dost. Vždyť s Příbramí jsem prošel od ČFL až do nejvyšší soutěže.

Neunavuje vás ten stálý boj o záchranu? Někdy to je opravdu stresující. Člověk přemýšlí, kde je problém, proč jsme zbytečně poztráceli některé body. Mrzí i ty, o nichž v první chvíli po zápase třeba říkáme, že je dost času je nahradit. Není to tak, pak jsme ve velkém a zbytečném stresu. Vždyť kolikrát nemusíte ani vyhrát, ale i dva body za dvě remízy pošlou mužstvo do úplně jiných pater tabulky. Při tříbodovém systému stačí dvě vítězství nebo prohry a hrajete o Pohár UEFA, nebo o záchranu. Když se záchrana podaří, je to ohromná úleva, ale ty nervy před tím, to je hrůza!

Když vzpomínáte na sezóny, kdy hrála Příbram o přední příčky, to je asi balzám na duši... To určitě! Když jsme hráli o druhou příčku ještě pár minut před koncem posledního utkání, bylo to fantastické. Nakonec jsme byli čtvrtí, ale zahrál jsem si Pohár UEFA. To byl asi vrchol mojí kariéry. K tomu bych připočítal i finále domácího poháru.

Příbram je mužstvem, kde se hodně mění hráči. Jiné to nebude ani tentokrát. jak vám budou chybět například Rajtoral a Lesák? Pro mne jako obránce je velkou ztrátou hlavně Michal Lesák. Je to skvělý bek a výborný kluk. Už jsem si zvykl, že se skoro každý půl rok sehráváme. Věřím, že kluci, kteří přišli, jako Stracený, Buryán a Mikolanda, budou posilami.

Vy patříte k nejmenším obráncům. Jak jste se zabydlel na místě středního obránce? Tam se mi na jaře hrálo báječně, i když si stále poradím i s rychlými útočníky na kraji. Co se týká centimetrů, určitě v některých okamžicích chybějí, ale dokážeme se doplňovat s ostatními urostlými spoluhráči. Když je třeba, tak jdu do vzduchu, výskok mám dobrý. Bek, který neumí skákat, není moc platný. Mým hlavním úkolem ale bylo organizovat obranu. Kam mě pošle trenér v nové sezóně, to teď nevím, protože teprve začne boj o triko a základní sestavu. Věřím, že na ni ještě mám.

Kde byste chtěl Příbram vidět na konci nadcházející sezóny? Na prvním místě!

Vážně si troufnete tak vysoko? Na Spartu, Slavii a další týmy ze špičky asi mít nebudeme, ačkoliv obě pražská S jsme dokázali porazit a třeba s Baníkem jsme prohráli až z penalty v nastaveném čase. Hrát se dá s každým. Je to i o těch zbytečně ztracených bodech. Zase budu věřit, že se nám vyhne boj o záchranu a skončíme v klidném středu. A kdyby se zadařilo, proč si zase po létech nezahrát o přední příčky a čeřit vodu v boji o evropské poháry. Rád bych to ještě zažil. Hlavně však bychom měli hrát dobrý fotbal, který nás bude bavit a bude se líbit divákům i sponzorům.

Reklama

Související témata: