Hlavní obsah

To už jsem přece zažil, vybavuje si Šilhavý souboj s Plzní na férovku. Jenže teď hraje o titul se Slavií

Jednou už Plzni mistrovský titul sebral. To ještě v libereckých službách a v přímém souboji k tomu. „Nezlobil bych se, kdybych euforii, která pak propukla, zažil znovu. Nádhera,“ zasní se slávistický kouč Jaroslav Šilhavý, když se vrací ve vzpomínkách pět let do minulosti. „Jenže tenkrát jsme si to s Plzní rozdali jen mezi sebou. Na férovku,“ hned připomíná, že tehdejší a letošní realita se přece jen liší.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Trenér Slavie Jaroslav Šilhavý má k druhému titulu blízko.

Článek

Sobotní odpoledne 12. května 2012, liberecký stadión beznadějně vyprodaný, Šilhavého tým nastupující ke konfrontaci s Plzní s vědomím, že mu v posledním ligovém dějství i remíza stačí, aby soupeře zbavil mistrovské glorioly.

„Jenže na remízu hrát nemůžeme. Plzeň má výborné a v porovnání s námi mnohem zkušenější mužstvo, které sehrálo na evropské pohárové scéně řadu výborných zápasů, díky nimž jsou její hráči dál. Jenže právě to nás bude motivovat," vykládá trenér Šilhavý ještě těsně před výkopem. Bez jakéhokoli rozechvění, bez sebemenší nervozity, s vírou, že jeho mančaft je schopen poslední partii zvládnout.

Svedl to. S Vrbovou Viktorií uhrál bezgólovou remízu, která mu ke korunovaci stačila, neboť soupeř přes spoustu šancí Bakoše, Daridy či Wagnera a dvě nastřelené tyče vítěznou branku nevstřelil a nesmazal tak tříbodové manko.

„Podržel nás gólman Bičík. Byl fantastický," hlesl tehdy a opakoval i po pěti letech Šilhavý.

Záleží jen na hráčích

Teď ovšem očividně rozechvělejší a nervóznější, než před pěti lety v libereckých službách. Přitom má k titulu zase blízko. Dvoubodové aktivum na druhou Plzeň garantuje, že záleží jen na něm a jeho hráčích.

Před pěti lety mu k mistrovské jistotě stačilo, aby s Plzní remizoval. V sobotním pozdním odpoledni na pražském Strahově ji bude mít, když nad Brnem vyhraje. Pak ho nebude muset vůbec zajímat, jak dopadne duel obhájce titulu s Jihlavou.

Problém je ovšem v tom, že už není v libereckých službách, ale ve slávistických. A Eden je titulu lačný. Moc, protože na něj čeká osm let.

Moc se nevyspí

„Díky, máte splněno. Udělali jste velký výsledek," slyšel sice od slávistické generality už před cestou do Mladé Boleslavi, kde sešívaní zvládli i předposlední krok k primátu, ale ani tato slova uznání a podpory ho neuklidňují.

Zvlášť, když šance je velká.

„Nebudu nikomu nalhávat, že jsem v klidu. Moc se nevyspím," přiznává Šilhavý, že i na něho tíha dopadá a psychika jím cloumá. Stejně jako s hráči, i když před nimi na sobě nesmí nechat nic znát. Vidí, že jsou vyklepaní ještě víc.

Zápas v Edenu překazil koncert

„Nervozity přibývá, o čemž jsme se v posledních zápasech přesvědčovali. Potřebovali bychom být sebevědomější, ale v závěru je to hektika," potvrzoval i v Mladé Boleslavi s vědomím, že za týden se hektika nejspíš znásobí. Zvlášť, když se hraje na Strahově.

„Domácí prostředí už v dnešní době mnohdy nerozhoduje, na hřišti si to musíme uhrát sami," tvrdil před pěti lety před rozhodujícím kláním s Plzní.

„Nemůžeme hrát na našem stadiónu, ale podstatné nicméně je, že vše máme ve vlastních rukou," připomíná tentokrát Šilhavý, že vzhledem ke koncertům nasmlouvaným do Edenu musí se svým týmem končit sezónu v strahovském azylu.

Před devíti lety v něm Slavia titul vybojovala, aby ho pak v posledním kole slavila v nově otevřeném Edenu. Teď musí naopak z Edenu na Strahov a Šilhavý dobře ví, že se od něho navzdory veškerému ujišťování chce totéž.

Titul.

Reklama

Související témata: