Článek
„Je k nevíře, že od mého odchodu z Liberce utekl teprve rok a jsme společně zase v jednom klubu," směje se Jan Sýkora, jehož na prvním tréninku vítal v roli nového trenéra Slavie právě Trpišovský. V Edenu nahradil odvolaného Jaroslava Šilhavého. „Musím říct, že by mě nenapadlo, jak rychle se shledáme," krčil rameny Sýkora.
Prosincovou dovolenou prožil z velké části v Dominikánské republice, a tak rošádu, k níž se na trenérském postu ve Slavii schylovalo, příliš neřešil. „Zpravodajství na internetu jsem zcela vypustil. A když už ke změně došlo, byl jsem rád, že přijde zrovna trenér Trpišovský. Mám na společné působení v Liberci skvělé vzpomínky. Herně jsem pod jeho vedením vyrostl a zaznamenal největší progres," netajil Sýkora, který byl s trenérem v kontaktu i během odloučení trvajícího dvanáct měsíců. „Když se mi něco povedlo, nebo se dařilo Liberci, tak jsme si napsali zprávu a pogratulovali jsme si."
Sýkora si nedělá žádné iluze, že společné téměř idylické časy v Liberci, budou v boji o místo v základu Slavie výhodou. „Každý jsme na stejné startovní čáře. Jedinou mojí výhodou je, že znám trenérovy metody," přemítal mladý záložník.
„Trenér je skvělý v přístupu k hráčům a v práci s nimi. Z každého dokáže vymáčknout maximum. A je hodně velký pedant na fyzičku. Krajní hráči musí být schopní lítat po hřišti celý zápas. Příprava je pak pochopitelně dřina, ale je prostě třeba hledět dopředu a vidět dobu, kdy člověk všechno zúročí. Tréninkové dávky jsou u trenéra výživné, nikoliv však nesmyslné," popisoval Sýkora. „Navíc při pohledu na zahraniční fotbal si člověk rychle uvědomí, že všechno je právě o fyzické náročnosti," uzavíral Sýkora.
