Článek
„Měl jsem nejspíš před zápasem šlápnout do nějakého lejna, pak bych možná víc štěstí měl," ulevoval si třicetiletý fotbalista rozčarovaný z toho, že jeho rána neskončila za Kolářovými zády a Klokani tudíž v Edenu nezískali ani bod.
„A to jsem se už chystal slavit, když trefil balón tyč poprvé. Chyběl snad centimetr či dva," nevěřícně sledoval, jak míč putoval po brankové čáře k druhé tyči, od níž se odrazil zpátky do hřiště.
Sedmnáctý Bartkův ligový gól z toho nebyl, remíza pro jeho tým také ne.
„Zpočátku jsme se báli hrát a zbytečně se zbavovali míčů, až po inkasovaném gólu jsme se dostali k fotbalu, který jsme hrát chtěli a měli," vysvětloval Bartek krajně nepovedený výkon svého týmu v první půli, kterou sledoval z lavičky náhradníků. Až po čtyřiceti minutách trenér Hašek zavelel a Bartek k jubilejnímu dvoustému zápasu přece jen nastoupil.
„Inkasovaný gól v nastavení první půle nás probral. Prohrávali jsme, a tudíž neměli co ztratit. Škoda mé a pak i Kabajevovy šance, nerozhodný výsledek jsme v derby se Slavií uhrát mohli," litoval Bartek, že dvoustý ligový zápas nevyšel lépe. „Pak by to bylo samozřejmě veselejší, takhle budu mít na jubilejní utkání smíšené vzpomínky."
