Článek
Kam byste svůj vítězný gól proti Spartě zařadil?
Samozřejmě mám radost, protože byl vítězný, ale jinak pro mne tak moc neznamená. Důležité je, že pro Baník byl tříbodový. Je to nádherné vítězství, povzbudivé pro naši psychiku, ale pořád jsme patnáctí, takže pod čárou. Musíme si ten poslední měsíc hrábnout a dostat se nad tu čáru.
Ale s výhrou nad Spartou jste asi moc nepočítali, když ji Baník porazil doma naposledy před deseti roky...
My jsme si před zápasy v Olomouci a se Spartou říkali, že čtyři body by byly parádní. V Olomouci bylo k jednomu blízko, ale zlomili jsme to se Spartou. Máme tři body, je to víc, než kdybychom uhráli dvě remízy. To je super. Třeba se ukáže, že tohle vítězství bylo pro záchranu klíčové.
Vám to ale proti Spartě moc nešlo. Čím to?
Máte pravdu, nešlo. Necítil jsem se nejlépe. Hlava mi nebere některé věci. Když je deset pod nulou, hraje se v osm večer, když je sedmadvacet, hrajeme od tří odpoledne. Možná je to kvůli lidem, aby se včas dostali z města. Ale je to proti fotbalu. Už minulý týden v Olomouci sluníčko peklo, říkali jsme si s protihráči, že to je hrůzné. Takovým zápasům by slušel čas od sedmi večer pod světly. Ale neberte to, že si stěžuju. Pro oba týmy byly podmínky stejné. Mně to prostě nelepilo...
Zápas jste mohl rozhodnout čtvrt hodiny před koncem...
Nedal jsem tutovku, byl jsem před prázdnou bránou. Hovorka se na mne nalepil, což bylo v pořádku. Trefil jsem sice balón pravačkou, ale jak jsem padal, škrt o moji levou nohu a letěl nad bránu. To jsem si hodně nadával, a nakonec jsem dal vítězný gól a byl oslavovaný. Dík ovšem patří celému mančaftu, kluci jezdili a trochu mě i táhli. Ale na konci jsem jim za to poděkoval tím gólem.
Jaký to je pocit, když odcházíte v závěru ze hřiště a patnáct tisíc fanoušků vám vstoje tleská a skanduje vaše jméno?
Nádherný! Máme nejlepší fanoušky v Česku, doma i venku. Jsem rád, že jim teď trochu děláme radost. Teď na nás mohou být hrdí. Doufám, že ligu pro Baník a skvělé fanoušky zachráníme.
Nebylo trochu ubíjející, když jste dvakrát vedli a Sparta dvakrát dorovnala?
Příjemné to nebylo. Sparta sice neměla tutovku, ale několik závarů tam bylo. Mohlo se to i přetočit. I na podzim jsme góly dávali, pak je dostávali, ale teď měl zápas šťastný konec pro nás. Určitě jsme si ho zasloužili, šancí jsme měli víc, kromě mne nedal tutovku i Tomáš Poznar. Byl to veliký boj, náročný pro obě mužstva. Padlo pět gólů, takže i z tohoto pohledu to byl krásný zápas.
Se sparťany jste se dost hádal. Vypadalo to i na hodně ostré výrazy...
Je to tak. Oni mě nemají asi rádi, možná mě nenávidí. Mně to je ale jedno. Nic proti nim nemám. Říkal jsem jim, že hrajeme o holý život a já kolem nich nebudu běhat v sukýnce. Pár ran jsem rozdal, par jich schytal. Určitě do soubojů nejdu s tím, že bych chtěl někoho zmrzačit. Chci ho prostě vyhrát. To je můj způsob hry a v sedmatřiceti už ho měnit nebudu, i když vím, že někdy je to oboustranně za hranou. Devadesát minut je to pro mne boj, po zápase jim podám ruku a klidně s nimi půjdu i na pivo.
Hádal jste se i s trenérem Pavlem Hapalem. Tomu jste také nadával?
Při zápase neznám kamaráda. Mám ho rád, je to super trenér. Byl jsem za ním v pátek na hotelu, máme spolu normálně dobrý vztah. Něco jsme si řekli, on nadával mně, já jemu, to k takovým zápasům patří. Teď už jsme zase v pohodě.
Máte spočítáno, kolik bodů budete potřebovat na záchranu?
Těžko říct, ale deset, možná i osm bodů by mělo stačit. Zbývají čtyři kola, tedy ve hře je dvanáct bodů. Budou to těžké zápasy, ale my z nich prostě musíme vydolovat maximum.
