PÁLÍ NEDO: Reprezentaci chybí lepší skauting hráčů! Šesté místo odráží realitu

Před rokem – během zlatého šampionátu v Praze – jsem se natrvalo vrátil do Česka a vnímal euforii, která po mistrovství přetrvávala. Ve všech včetně svazu a trenérského štábu zůstávala přes léto radost a já to chápal, i když už před sezonou jsem varoval, že je to až příliš přehnané a že to tým nemůže opakovat. Před samotným mistrovstvím jsem ve studiu Sport.cz věštil, že když dorazí Pasta a Nečas, mohli by Češi být třetí čtvrtí.

Konečný výsledek, tedy šesté místo, ale odráží kvalitu a výkonnost hráčů, kteří tam byli.

Po šťastném vítězství nad Švýcarskem následovaly zápasy proti slabším týmům, které by měly být v B-skupině. Hokej to nebyl moc dobrý a ukázala se i spousta našich nedostatků. Duely proti USA a Švédsku skončily jasným rozdílem, kdy český tým na soupeře neměl. Nechci příliš komentovat hru, protože na to má svaz určené funkcionáře, ale rád bych se dotkl skautování týmu. To je velká slabina, protože i když je v realizačním týmu hodně lidí, přijde mi, že se výběr a sledování hráčů děje v duchu „jedna paní povídala, že ten je dobrý, tak se na něj jedeme podívat“.

V této době by měla mít reprezentace podobný systém skautingu, jako je v Severní Americe. Měla by se opírat o čísla, měla by pak být zhodnocena samotná kvalita hráčů, jejich role. Proč to říkám? Kromě dvou tří hráčů, kteří táhli mužstvo, je zbytek nebyl schopen podpořit. Myslím, že na přípravné zápasy bylo nominováno až příliš hráčů, nějakých 40 až 45 je moc. Každý trenér se dívá na hráče a má jasno, co dokážou a jaké místo mají. Takhle mi to vyřazování přijde jako show pro novináře, svaz a publikum.

A přiznávám, já se v některých rozhodnutích ztrácím.

Obránce Gazda začne hrát, vcelku solidně, pak ho ale zase vrátí na tribunu. Do sestavy dají hráče, kterého původně nechtěli a vyřadili, aby s ním ve finále byli spokojení (Ticháček). Na závěr se chytáte stébla, kdy Kämpf cestoval z Toronta na jeden zápas, kde ale v play off seděl jen na tribuně. To mi přijde jako neznalost situace. Stejně tak moc nechápu, že Klapka, který hrál pár zápasů za Calgary, má najednou stabilní místo v týmu.

Myslím, že je klíčové sledovat hráče v NHL především na konci základní části, vystihnout jejich momentum a finální rozhodnutí udělat podle play off. To není kritika současného stavu, spíš myšlenka, ponouknutí. Trenér Rulík udělal svou práci velmi dobře, líbí se mi jeho chování na střídačce, neblázní, rozhoduje logicky. Ale z toho širokého kolektivu bych zúžil rozhodování na dva lidi. Musí tam být jasná zodpovědnost za skauting, výběr hráčů…

Zmíním ještě pár jmen. Třeba Jakub Lauko, který se dostal do týmu Bostonu na konci sezony. Hrál tvrdě, dal i góly, ale není schopný přijet na MS a opakovat to. Proto se podle mě zranil, protože jde přes svůj limit, není velký, nemůže hrát takovým fyzickým stylem deset zápasů po sobě.

V obraně se zase v sezoně hodně mluvilo o Davidu Špačkovi, že ho Minnesota nechává na farmě, což kouč Rulík označil za „šílené“ s tím, že podle něj „nechápou, jaký mají klenot“. Ale Minnesota to chápe velmi dobře. Nebo si myslíte, že by na farmě záměrně přehlíželi hráče, který může jejich prvnímu týmu pomoct? Ne! Minnesota hraje určitý styl, byla hodně defenzivní, tento rok přidala ofenzivu, hraje zodpovědně. A co já jsem u Špačka na šampionátu viděl, tak hodně „běhá“ z místa na místo, není v pozici. Je to technický hráč, ale puk ještě neovládá, jak by měl. Rychlé přijmutí, rychlou přihrávku a rychlé myšlení se potřebuje naučit v těžkých zápasech, potřebuje hrát bez chyb.

Pak je tu Filip Hronek, náš bek číslo 1. Přišel do Vancouveru a hraje s nejlepším obráncem ligy, Quinnem Hughesem, který je ofenzivní a kontroluje puk. S ním se sveze na polovinu bodů, protože je na ledě, když tým skóruje. Jeho obrana není fyzická, hraje spíš pozičně a je ve věku, kdy dobře čte hru. Rozdíl mezi Hronkem a českými obránci je, že má hlavu nahoře. Ale za sedm osm milionů dolarů hrají beci v NHL v daleko lepším stylu. Já mu tu smlouvu (Hronek má osmiletý kontrakt na 58 milionů dolarů) přeji, má pokoj do konce života. Teď ale Vancouver ztratil trenéra, Rick Tocchet nepodepsal kontrakt a v NHL člověk nikdy neví. A na mistrovství taky nebyl Hronek dominantní vůdce české defenzivy.

U brankářů Vejmelky a Vladaře se bohužel potvrdilo to, co jsem rovněž už před startem ve studiu Sport.cz říkal. Jsou to v NHL průměrní či podprůměrní gólmani, byť v kritickém zápase proti Švédsku byla struktura české obrany ve vlastní třetině zmatená a dovolila Švédům dát tři góly z míst, která měla být chráněna. Brankářům obránci vůbec nepomohli.

Nicméně šampionát ukázal, že na hráčích z NHL musí reprezentace stát. Výhoda hráčů ze Severní Ameriky je, že když hrají stabilně, klidně i na spodku mužstva ve třetí či čtvrté lajně, naučí se být zodpovědní za každou přihrávku, každé střídání. Vědí, že když to podělají, tak je kouč sice hned neposadí, ale když to podělají víckrát, tak za pět šest zápasů sedí na tribuně nebo hrají na farmě. Ale když někdo hraje na farmě pravidelně, má první přesilovku, střílí góly a dělá body, tak je lepší než hráč z české ligy…

A na takové hráče se musí skauting rovněž zaměřit.