Článek
Jednoho bývalého reprezentanta na ústecké lavičce střídá další světový šampión. Je to zajímavá návaznost. Bavili jste se o tom s Janem Čalounem?
S Honzou jsme o tom nemluvili. Oba jsme sice v jednom klubu, ale já byl trenérsky u mládeže a měl jsem nabitý program s dorostem i třetí třídou. Zavolal mi jednatel Vladimír Evan, jestli by mě zajímala práce s prvoligovým áčkem. Za takovou možnost jsem byl rád. Přece jen je to posun v trenérské kariéře a nabídku jsem přijal. Přijel jsem večer ze zápasu s dorostem a zavolali jsme si hlavním trenérem Marešem, že už je to oficiální. A další den jsem už byl na tréninku. Jenom jsem si přenesl věci od mládeže k áčku.
Jakou máte představu o svém zapojení do trenérské branže v první lize?
Jsem začínající trenér, co se týče angažmá u mužstva dospělých v profesionálním hokeji. I po skončení hráčské kariéry v roce 2010 jsem samozřejmě sledoval, jak se všechno v hokeji vyvíjí. Ale dělal jsem dosud výhradně s mládežnickými kategoriemi. Budu chtít uplatnit především poznatky a postřehy z vlastní hráčské éry. Máme docela mladou obranu, se kterou budu pracovat. Snažím se pomáhat bekům, aby se posouval výkon nejen jednotlivců, ale zlepšovala se defenzivní hra celého mužstva.
Z čeho hodláte vycházet?
Komunikace s hráči je jiná, než třeba u dorostu. Když jsem úplně začínal jako trenér, měl jsem sice za sebou dráhu zkušeného hokejisty, ale pohled z ledu je jednodušší oproti střídačce. Hrál jsem až do čtyřiceti let, kdy jsem přece jen ztratil vnitřní motivaci. V trenérské práci s mládeží jsem čerpal z toho, co jsem nasbíral jako hráč. Asi jsem klidnější typ trenéra.
Jsou pro vás trenérskou inspirací nynější koučové Václav Prospal, Jiří Dopita, Jiří Vykoukal, Robert Reichel, Václav Varaďa, Pavel Patera a další vaši bývalí reprezentační spoluhráči?
Tihle kluci, které uvádíte, jsou trenérsky mnohem dál než já. Samozřejmě se známe. S budějovickým Prospalem, vsetínským Dopitou a prostějovským Vykoukalem se potkáme při vzájemných zápasech v první lize. Vím, že Miloš Hořava, se kterým jsem hrál v jedné obranné dvojici za Litvínov v roce 1998, má taky skvělé trenérské jméno. Učil jsem se od něj plno věcí jako od zkušenějšího hráče.
Během bohaté kariéry jste působil také ve Finsku, Rusku, Švédsku, Švýcarsku a Itálii, v extralize na Kladně, v Litvínově a v Plzni. Přesto jste spojil svůj současný hokejový život právě s Ústím nad Labem. Co je důvodem?
Jsem ústeckým odchovancem. V zahraničí jsem strávil hodně času, poznal jsem tamní náročnost na hráče. Snažím se si něco z toho vzít. Nacestoval jsem se dost. K Ústí si udržuji trvalý vztah a jsem doma, kde mám rodinu. Znám to tady a mám to rád. Proto jsem tady začal trénovat i s těmi nejmladšími, na kterých mi záleží.
