Hlavní obsah

Calgary se mě na Jágra vyptávalo. Pro Flames je obrovský přínos, říká Šmíd

Pozvánka do národního týmu ho zaskočila. Kvůli vážným potížím s krční páteří vynechal Ladislav Šmíd celou loňskou sezónu v NHL a zvažoval i konec kariéry. Zdravotní strasti však bývalý bek Calgary překonal, vrátil se do mateřského Liberce a poprvé od olympiády v Soči dokonce oblékne reprezentační dres. Jednatřicetiletý hokejista bere blížící se turnaj Karjala jako velkou výzvu.

Ladislav Šmíd zažívá reprezentační comebackVideo: Sport.cz

 
Článek

Kdy jste se o nominaci dozvěděl?

Jel jsem po dálnici a najednou mi volá cizí číslo. Řekl jsem si, že to radši zvednu a byl to pan Jandač. Ptal se mě, jestli mám zájem na turnaj jet a já samozřejmě odpověděl ano. Reprezentovat svoji zemi je nejvíc, co můžete ve sportu dokázat.

Byl jste pozvánkou překvapený?

Ano, hodně. Byl jsem z toho úplně mimo. Vůbec jsem si nepředstavoval, že bych si v tomto olympijském roce zahrál za reprezentaci, vždyť jsem rok a půl nehrál hokej. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněli. Myslel jsem, že to v Čechách doklepu. Ale mají asi zájem a já taky. Dali mi šanci, abych se ukázal a měl možnost zabojovat o olympiádu, která je pro mě ohromným lákadlem. Jsou tam různá odvětví sportu a být tam se všemi sportovci pospolu je super.

Obdržel jste hodně gratulací?

Ani ne, lidi o tom moc nevěděli. Až potom mi všichni kluci gratulovali, rodina samozřejmě taky. Všem za to děkuju.

Co se v národním mužstvu za tu dobu změnilo?

Je tu spousta známých tváří, trochu se obměnil realizační tým a zvykám si na některá jména. Ale je to v pohodě, tady byla vždy dobrá parta a nekonfliktní lidi. Hrozně se těším. Trenér Jandač nemá co ztratit. Buď mi to půjde, nebo nepůjde. Udělám pro to všechno.

Jak se v této sezóně na ledě zatím cítíte?

Tělo si na to zvyká, je trochu bolavé. Rok a půl jsem nehrál soutěžní utkání, na druhou stranu nehrajeme čtyři až pět zápasů v týdnu, jako tomu bylo v Kanadě. Ale hokej je tady trochu jinačí než v NHL, není tak kontaktní. Musím sice tady víc bruslit kvůli většímu hřišti, ale docela to jde.

Pár extraligových zápasů jste letos vynechal kvůli zranění. Co vás trápilo?

Měl jsem čtrnáct dnů potíže s třísly. Pak se sešel program zrovna tak, že jsme s Libercem hráli jen jeden zápas v týdnu a já se tedy domluvil s trenérem Pešánem, že si půjdu zahrát za Benátky. Odnesl jsem si z utkání pár stehů a dvanáct trestných minut. Neunesl jsem psychicky rozhodčího.

Plníte v libereckém týmu roli mentora?

Snažím se klukům pomoct a říct jim, jak to v zahraničí chodí. Někteří mají šanci dostat se ven, třeba Dominik Lakatoš je draftovaný. NHL je úplně jiný svět, je to tam specifické. Musí se dřít. Na každý post tam je v organizaci třeba sto hráčů. Snažím se pomoct, aby ti kluci tomu tréninku přistupovali každý den stejně, aby makali a přenášeli to do zápasu. Nelze něco na tréninku vypustit, to vás odnaučí fakt hodně rychle. A když nechcete, tak prostě pak sedíte na tribuně.

Po minulé sezóně jste odešel z Calgary, kam nedávno zamířil Jaromír Jágr. Co říkáte na jeho příchod do organizace Flames?

Pro klub je to super. Klobouk dolů, že ještě v jeho věku dokáže být konkurenceschopný mladším klukům v NHL. Je to obrovská legenda a přínos pro mladé kluky, ať jde o Monahana, Gaudreaua a další. Můžou se od něj hodně naučit, jen dobře pro Calgary.

Probíralo s vámi vedení Flames jeho příchod?

Jen okrajově. V Calgary je hodně mladých kluků. Zkušenost do kabiny a na led je taky potřeba. Je obrovský pojem v NHL a celém hokejovém světě. Když dostanete takového hráče do kabiny, tak je to velké plus.

Když jste měl zdravotní trable, pomáhal jste v managementu Calgary s rozvojem hráčů. Bavilo vás to?

Ano, docela mě to naplňovalo. Jsem v kontaktu s lidmi v Calgary a nechávám si tam otevřená vrátka. Sice jsem hodně cestoval, ale na to bych si zvykl. Teď jsem však rád, že jsem doma a nemusím nikam létat. Ale výhledově třeba za sedm, osm let bych se tam rád vrátil.

Budete hrát s Libercem úterní odvetu osmifinále Ligy mistrů v Göteborgu proti Frölundě?

Měl bych hrát. Poletím do Švédska s Libercem a pak se přesunu po zápase za nároďákem do Örebro. Jsou to zhruba tři hodiny cesty.

Čeká vás teď pořádná porce zápasů...

Ano, hráli jsme extraligu v pátek a neděli. Teď budu hrát v úterý Ligu mistrů a pak zápasy za nároďák. Jsem na to zvědavý, ale je to výzva. Rozhodně jsou zápasy lepší než trénink. Mám toho natrénováno až až a vždycky se těším na zápas.

Jaký dojem na vás udělala Liga mistrů?

Hraje se v ní hodně ofenzívní hokej. Není tam taková urputná defenzíva, jak ji vidíme u některých týmů v extralize. Třeba ve Frölundě se jejich obránci zapojují do útoku. Mladý Rasmus Dahlin je úplně jiný level než, co jsem dosud viděl.

Manželku s dětmi máte v Kanadě. Stýská se vám?

Manželka sem často lítá. Děti tam chodí do školky a chybí mi neskutečně. Byl jsem déle než rok doma, tak si na mě zvykli a je to těžké. Takový je ale hokejový život. Musím manželce poděkovat, že to s nimi zvládá a už se strašně těším, až za mnou v prosinci přijedou.

Reklama

Související témata: